klášter dominikánů s kostelem sv. Vojtěcha

Po kostele sv. Voršily v Praze se jedná o druhou sálovou stavbu českého baroka bez bočních kaplí či lodí. Projekt vyhotovil litoměřický stavitel Ottavio Broggio. Hlavní (severní) průčelí je dynamicky prohnuté, z obou stran ho svírají hranolové věže, jen mírně převyšující střední štít. Zdobí je několik soch dominikánských řádových světců a sv. Vojtěcha. Západní a východní stěna kostela jsou jednoduché, členěné jen okny. Jižní (zadní) průčelí, které kdysi vystupovalo z městské hradby, je členěno v prvním podlaží nikami a slepým oknem, ve druhém podlaží osovým oknem nad někdejším hlavním oltářem. Interiér je po opravě v 70. letech 20. století zcela bez výzdoby, bíle omítnutý, stěny člení jen pilastry. Celý prostor je zaklenut. Klášterní budova je dvojkřídlá, ve styku obou křídel se ukrývá hmota věže původního kostela. Do ulice se obrací volutovým polovičním štítem (přisazeným k hmotě kostela). Přilehlou zahradu uzavírá kamenná zeď s několika architektonickými články ze zaniklých objektů v hnědouhelné pánvi..

Vojtěcha, původně snad rotunda. Roku 1186 zde kníže Bedřich vdával svou dceru za Albrechta I. Míšeňského. Po vzniku královského města (před rokem 1249) hrad upadal, kostel převzal farní funkci nového sídla. Nejpozději tehdy získal podobu podélné svatyně s pravoúhle uzavřeným presbytářem, pravděpodobně jednou lodí a hranolovou věží, která stála na místě jižní části dnešního kostela a kláštera. Od stavby mariánského kostela spadali pod jeho duchovní správu především čeští obyvatelé města a okolních vsí. Tuto funkci si podržel až do husitských válek, během nichž byl s celým městem vypálen. Ani následné rekonstrukce jeho podobu zásadně neovlivnily. Až do třicetileté války patřil ústeckým nekatolíkům. Pokus katolického primátora Schloessera uvést k němu dominikány byl jedním z mnoha důvodů, které vedly k jeho zavraždění roku 1618. Po potlačení stavovského povstání nakonec dominikáni kostel i přilehlé domy získali. Během 17. století shromažďovali prostředky k radikální přestavbě celého areálu, k níž došlo v prvních desetiletích 18. století. Konvent byl zrušen za Josefa II., kostel sloužil jako filiální. Mniši se sem vrátili v polovině 19. století, podruhé byli rozehnáni roku 1950. Kostel se pak využíval jako skladiště až do počátku 70. let, kdy byl opraven a změněn na "Výstavní a koncertní síň Bedřicha Smetany". V klášteře sídlilo ředitelství Krajského ústavu památkové péče a ochrany přírody. Roku 1990 byl areál vrácen dominikánům, ti jej po několika letech přenechali organisaci YMCA, která tu působí dodnes..