kostel sv. Antonína Paduánského

Václava, Ludmily, Vojtěcha a Prokopa. Pilastry jsou ukončeny kamennými korintskými hlavicemi, které nesou prolamované kladí vyplněné štukovými festony. Fasáda je ukončena volutovým štítem s trojúhelným nástavcem, na nástavci 3 kamenné vázy, po stranách štítu kamenné obelisky. V ose štítu nika se sochou sv. Víta. Vrata hlavního portálu jsou z diagonálně kladených prken se čtvercovými kónickými hřeby, plná včetně nadsvětlíkové části, dvoukřídlá, s vlnitě prohnutým poutcem a s bohatě vyřezávanou klapačkou, na které je ve spodní části vyřezán letopočet 1756. Čtyřosé boční fasády a fasáda závěru jsou členěny dvojitými lizénovými rámci, ve středních vpadlých polích mají segmentově ukončená okna v šambránách s uchy a kapkami. Čtvrtá osa před závěrem je na obou stranách kostela kryta dvoupodlažními přístavky s valbovou střechou. Přístavky obsahují vlevo sakristii, vpravo kapli, na obou stranách točité schodiště do patra a v patře oratoře. V místech krovů nad přístavky byla zazděna půlkruhová okna. Dřevěná čtyřboká zvonice na terénní hraně za kostelem v ose presbytáře zanikla požárem v r. 1984 a dnes z ní zbývá pouze kamenná podezdívka. Ke kostelu vede rovné jednoramenné kamenné schodiště původně zdobené kamennými koulemi, před vstupem do kostela je rovná plocha lemovaná nízkou zděnou zídkou. interiér

Jednolodní, podélná, neorientovaná raně barokní stavba (vstup ze severu, presbytář na jihu) má valenou klenbu na každé straně s pěti lunetami, které mají ještě konzervativně vytažené hrany, a trojboce uzavřený, neoddělený presbytář. V lunetách klenby jsou okna ukončená stlačeným segmentem. Klenba je členěna pásy navazujícími na pilastrový řád stěn, pásy mají pole lemovaná perlovcem a ve vrcholu rozetový motiv. Na pásu oddělujícím presbytář od lodi je štukový znak zakladatele kostela Kašpara Zdeňka Kaplíře se dvěma nápisy HOC FUNDANTE po stranách. Presbytář je ukončen rovněž valenou klenbou se 3 lunetami, v lunetách okna. Mezi pilířovými arkádami na bočních stranách lodi, s hlavicemi značně vyloženými do prostoru, jsou místo hlubokých bočních kaplí, obvyklých u tohoto typu, 4 půlkruhově uzavřené niky s obrazy ve vyřezávaných akantových rámech. Před bočními kaplemi jsou menzy modelované z černého a růžového umělého mramoru, v rozích bočních kaplí jsou konzoly z růžového umělého mramoru. Hlavice pilastrů jsou zdobeny okřídlenými hlavami putti a festony. Po stranách záklenku nik jsou vždy dvě celé postavy andělů držící feston a v ose opět okřídlená hlava putti. Kruchta je ukončena zvlněným zděným zábradlím se štukovým dekorem evokujícím balustrádu. Po stranách kruchty jsou na stěně lodi zachovány horní části bočních kaplí se stejným štukovým dekorem. Na zaoblených nárožích, kterými se kruchta připojuje k lodi, je kruchta opticky podepřena rozměrným rokajovým štukovým motivem. Prostor podkruchtí je zaklenut plackou členěnou štukovým dekorem s perlovcem..

Tři roky před smrtí se významně podílel na záchraně Vídně před Turky, když organizoval materiální zabezpečení obleženého města a po zranění vrchního velitele Starhemberga převzal i velení. Kostel byl upravován v 18. a 19. století. Po r. 1945 byl postupně opuštěn a jeho okolí zdevastováno. Zřítila se dřevěná část zvonice a z bývalého hřbitova i širokého okolí se stalo obecní smetiště. Tento stav, který vyvrcholil i vyloupením Kaplířovy krypty, trvá dodnes..

Svatý Antonín byl františkánským mnichem, teologem a kazatelem. Narodil se do zbožné šlechtické rodiny, jeho původní jméno bylo Fernandéz, a v 15 letech vstoupil do řádu augustiniánů v Lisabonu. Později žil v klášteře v Coimbře, a získal značné teologické vzdělání. O několik let později v Maroku muslimové umučili několik františkánských mnichů, Fernandéz se zúčastnil jejich pohřbu v Portugalsku a jejich osud jím upřímně pohnul, rozhodl se je následovat. Přestoupil k řádu františkánů, přijal jméno Antonín a odjel do Afriky pracovat mezi muslimy. Tam bohužel záhy onemocněl zimnicí a několik měsíců byl upoután na lůžko. Musel se vrátit do Evropy, a poté, co jeho loď ztroskotala u břehů SIcílie se vydal najít a poznat sv. Františka z Assisi, zakladatele řádu. Když se zcela zotavil, byl přijat v malém klášteře ve Forli kde žil velmi pokorně a nedal nijak najevo vědomosti, jimiž vynikal. Při jeho svěcení na kněze vyplynulo při jeho řeči k ostatním jeho vzdělání a byl poslán na studia, aby se věnoval kazatelství. Byl pozoruhodným znalcem Bible a jeho kázání dokázala ovlivnit prosté i vzdělané lidi. Antonín kázal v kostelích, na náměstích ale i na zcela obyčejných místech. Legenda vypráví, že když mu nechtěl v Rimini nikdo naslouchat, vystrčily ryby vody z hlavy a naslouchaly mu. Po tomto zázraku se všichni obyvatelé Rimini nechali pokřtít. Jindy měl ale i mnohatisícový dav posluchačů. Jiná legenda vypráví, že jednou navštívil veronského knížete Ezzelina, který nechal zavraždit deset tisíc lidí, a pohrozil mu že jestli nepřestane se zabíjením, rozdrtí ho Boží ruka. Hrabě slíbil nápravu, ale aby světce vyzkoušel, zda-li žije podle zásad, o kterých káže, poslal mu bohaté dary (a služebníkům nařídil aby ho zabili, jestli je přijme). Antonín se prý však zhrozil a poslal je pryč. Jiná legenda vypráví, jak se poté, co se Antonínovi s hostií v ruce vysmíval jeden nevěřící, osel toho muže se svaté hostii poklonil. Jindy se prý jednou musel zdržet jako host jistého šlechtice, a jeho hostitel ho viděl, jak chová na rukou Jezulátko. Sv. Antonín tak byl později často zobrazován (na slavném obraze od El Greca drží na jedné ruce Jezulátko a v druhé ruce bílou lilii / symbol nevinnosti). Antonínova kázání si získala na velké oblibě, kázal i v Tolouse, tehdy středisku sektářů, u kterých měla jeho kázání takovou odezvu že se mu začalo říkat "kladivo na kacíře“. Hodně cestoval a kázal na mnoha místech. Jeho kázání prý měla takovou sílu, že prostitutky a zloději činili pokání, lichváři vraceli úroky a dlužníci byli propouštěni z vězení. Papež Řehoř IX. jej poté, co slyšel jeho kázání, nazval „archou Písma svatého“. Sv. Antonín založil několik klášterů a nakonec se usadil poblíž Padovy, neboť jeho zdraví již bylo velice chatrné. Nechal si v koruně ořechu postavit vzdušné sídlo, kde dlel. Zemřel ve věku pouhých 36 let, svatořečený byl necelý rok po své smrti, r. 1232. Některá jeho kázání se zachovala. R. 1263 byla postavena bazilika sv. Antonína, kam byly přeneseny jeho ostatky. U jeho hrobu se údajně stalo mnoho zázraků. Bývá zobrazován v kněžském rouše, nejčastěji jak drží Jezulátko, ale také jak se mu klaní osel nebo jak káže rybám, mezi jeho atributy patří kniha, chléb, dítě/Jezulátko, lilie, hostie, skříňka s poklady, kříž. Je patronem za nalezení ztracených věcí, manželství, žen a dětí, chudých, seniorů, cestujících, za šťastný porod, proti neplodnosti, proti horečce, proti ztroskotání lodi, proti lichvě a úrokům, cestujících, námořníků, pekařů, horníků, pošťáků a pracujících na poště a dalšího..