socha PhDr. Miroslava Tyrše

K tomu účelu byla zvolena kopie sochy, umístěné od r. 1926 na nádvoří pražského malostranského paláce Michnů z Vacínova, který je dnes znám jako Tyršův dům a je sídlem ústředí Sokola. Autorem sochy, která znázorňuje Tyrše ve slavnostním sokolském kroji se šermířskou šavlí, je pražský sochař Ladislav Šaloun (1870-1946), proslulý zejména jako autor monumentálního pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Tyršova socha byla instalována v r. 1932 na děčínském zámku před salou terrenou v Růžové zahradě. Nevydržela tam však dlouho. V r. 1938 připadlo české pohraničí včetně Děčína potupnou mnichovskou dohodou Říši. Socha byla proto převezena do Prahy a údajně ukryta ve skladu ČKD. V r. 1948 se vrátila do Děčína, avšak teprve v r. 1964 byla instalována v parčíku u bývalého Okresního národního výboru v Děčíně. Ani tam však dlouho nepobyla. V r. 1970 musela být sejmuta, aby uvolnila místo soše tehdy důležitější historické a politické postavy Vladimíra Iljiče Lenina. Tyrš se tehdy přestěhoval na labský břeh pod zámeckou skálou. Živé místo se mu líbí a tak tam stojí dosud. PhDr. Miroslav Tyrš (1832-1884) se narodil jako Friedrich Emmanuel Tirsch. Byl to český národní obrozenec německého původu, kritik, historik umění, estetik, profesor dějin na Univerzitě Karlově a na ČVUT v Praze, předseda výtvarného odboru Umělecké besedy a člen poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla v Praze. Podílel se na založení organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách, zejména Sokola. Narodil se v sudetoněmecké rodině lázeňského a panského lékaře Johanna Vincenze Tirsche na děčínském zámku. Jeho otec i matka sice pocházeli z českého pohraničí, mluvili však německy. Rodina žila v Děčíně jen čtyři roky. V r. 1836 se otec nakazil tuberkulózou a odešel s rodinou k příbuzným do Döblingu u Vídně, kde ještě téhož roku zemřel. Tyršova matka zemřela o dva roky později u svého bratra v Kropáčově Vrutici, kam se předtím se synem uchýlila. Chlapec byl proto od svých 6 let vychováván v české vlastenecké rodině svého strýce z matčiny strany v Kropáčově Vrutici a ve Stránově. V r. 1841 se přestěhoval k druhému strýci do Prahy a začal studovat. Na malostranském gymnáziu se začal zajímat o studium antické kultury. Od dětství měl chatrné zdraví, a proto na radu svého lékaře začal cvičit. Tyrše velice ovlivnila revoluce r. 1848. Přestoupil na vlastenecky orientované akademické gymnázium. Na přání příbuzných pokračoval ve studiu na právnické fakultě, ale brzy přestoupil na filozofickou fakultu, kde se věnoval studiu filozofie a estetiky. Tehdy si také vlastenecky upravil jméno. V r. 1855 studia ukončil a z finančních důvodů se stal vychovatelem synů továrníka Eduarda Barthelmuse v Novém Jáchymově. Po promoci r. 1860 se v nedaleké myslivně Král seznámil s Jindřichem Fügnerem (1822-1865), jehož rodina tam byla na letním bytě. Oba měli shodné zájmy a rychle se spřátelili. Také Fügner byl rodilý Němec. Narodil se v Praze jako Heinrich Anton Fügner, ale počeštil si křestní jméno. Podnikal v obchodu a později v pojišťovnictví a byl vcelku zámožný. Na jaře r. 1862 společně s Tyršem založili tělocvičný spolek Sokol pražský, který měl naplňovat antické ideály krásy těla i ducha. Na podzim r. 1865 však teprve 43letý Fügner nečekaně zemřel a zanechal po sobě 11letou dcerku Renátu. O tři roky později se Tyrš stal Renátiným domácím učitelem a věnoval se zejména dějinám umění. Nadaná Renáta se postupně stávala jeho aktivní spolupracovnicí ve vědecké práci. Pomáhala mu s přípravou přednášek a chystala podklady pro vědeckou činnost. Aktivně vystupovala i v Sokole, kde byla od r. 1871 zvolena cvičitelkou. V r. 1871 také požádal Tyrš o její ruku. Dne 28. srpna 1872 se 18letá Renáta Fügnerová po nutném souhlasu poručníka a matky skutečně stala manželkou o 22 let staršího Miroslava Tyrše. Manželství zůstalo bezdětné a Renáta se soustředila na podporu činnosti svého manžela. Spolupracovala s ním na zahraničních studijních cestách, zejména do Itálie, a postupně se vypracovala na samostatnou uznávanou autorku studií o výtvarném umění. Miroslav Tyrš žil dlouho hlavně pro Sokol, ale zabýval se i nadále estetikou a výtvarným uměním. Pracoval jako redaktor a byl také zvolen poslancem. Stal se předsedou výtvarného odboru Umělecké besedy a byl v porotě pro sochařskou výzdobu Národního divadla. Kvůli studiu výtvarných technik cestoval několikrát do zahraničí. V roce 1881 byl jmenován docentem dějin umění na české technice. Po prvním všesokolském sletu r. 1882 mu úřady podmínily možnost učení na univerzitě rezignací na činnost v Sokole. V r. 1884 po těžkém rozhodování podmínku splnil, v Sokole rezignoval a byl jmenován mimořádným profesorem univerzity. Dlouho však neučil. Brzy po svatbě se totiž u Tyrše objevily první příznaky jeho nervové nemoci, s kterou se jezdil léčit do ciziny. Zejména od r. 1869 mu nemoc stále více ubírala síly. Také koncem července 1884 odjel Tyrš na ozdravný pobyt do tyrolské obce Oetz. Již po několika dnech však telegramem žádal Renátu, aby za ním přijela. Ta dorazila do Oetzu dne 9. srpna 1884, ale v hostinci, kde byl Tyrš ubytován, ho již nezastihla. Předešlého dne totiž odešel na túru, z níž se nevrátil. Teprve 21. srpna bylo jeho mrtvé tělo nalezeno mezi kameny v toku dravé řeky zvané Oetztaler Ache. Tyrš byl dočasně pohřben na hřbitově v Oetzu. Později byly jeho ostatky převezeny do Prahy a pohřbeny na Olšanských hřbitovech pod mohylu kryjící hrob Jindřicha Fügnera. Renáta Tyršová ovdověla po 12 letech manželství v pouhých 30 letech. Byla jedinou dědičkou Miroslava Tyrše a věnovala se udržování jeho pozůstalosti a odkazu, navázala na jeho dílo v estetice a kritice. Současně se věnovala vlastní publikační činnosti a angažovala se v Sokole. Byla též činná v řadě národních spolků. Oblastí jejího zájmu se stal český a moravský folklór. V r. 1931 se dokonce stala čestnou doktorkou filozofie Univerzity Karlovy, ačkoli nikdy nechodila do školy. Svého manžela přežila o více než 50 let, zemřela 22. února 1937.