© Rodochrozit, 06/2011
Větruše, šibeniční vrch, dost strašidelný název pro místo kam míří mnoho výletníků z Ústí nad Labem. V současné době, je opět celý zrekonstruovaný areál s vyhlídkovou věží přístupný veřejnosti. K jeho znovu otevření došlo dne 15. 12. 2005. Areál se nachází se na výšině vypínající se nad středem města za řekou Bílinou. Původně sem staří kronikáři umísťovali hrad, ale pozdější výzkumy starých zbytků zdiva nalezených na Větruši spíše svědčí proto, že zde bývalo městské popraviště.
K restauraci s vyhlídkovou věží můžete dojít pěšky z centra města po žluté turistické značce nebo tam vyjet po silnici autem. Pokud jedete z centra musíte přejet most přes řeku Bílinu, jen kousek nad ústím do řeky Labe a pokračovat Střeleckou ulicí, která přechází v Žižkovu ulici ve směru na Trmice. Kousek za parkovištěm je odbočka vlevo do Fibichovy ulice, která vede až na Větruši.
Vyhlídková věž je 30 m vysoká, plošina je ve výšce 25 m.
Místo je opředeno mnoha pověstmi, ale dnes je téměř jisté, že zde nikdy v minulosti ústecký hrad, který sem umísťovali kronikáři nestál. Výzkumy prokázaly, že se nalézal přímo v dnešním městě. A tak nejblíže pravdě je, že zbytky zdiva nalezené na tomto místě jsou pozůstatky bývalého městského popraviště. ...Místo bylo svoji polohou natolik zajímavé, že již v polovině 19. stol. na tomto místě, v té době nazývaném jako Ferdinandova výšina stával malý hostinec. Dnešní objekt s vyhlídkovou věží byl postaven na Větruši v roce 1897 podle projektu architekta Alwina Köhlera za význačné podpory Ústeckého horského spolku. Byl oblíbeným výletním místem, po 2. světové válce však přešel do majetku státu a po roce 1960 byl objekt uzavřen. V roce 2000 dokonce požár poškodil střechu. V roce 2001 objekt koupilo město Ústí nad Labem, nejprve byla opravena rozhledna, která byla zprovozněna již koncem roku 2004. Do konce roku 2005 byl zrekonstruován celý objekt.
Terasovitou plošinu na severním boku ostrohu nad soutokem Labe a Bíliny (Bělé) jižně od historického Ústí obsadil pohádkář české historie Václav Hájek z Libočan nikdy neexistujícím hradem, kterému dal jméno Větruš, odvozené z pomístného názvu. Vzhledem k blízkosti městského popraviště (viz heslo) se kopec nazýval též Galgenberg (Soudný vrch). ...Probouzející se romantismus 19. století spolu s nekritickým přejímáním údajů Hájkovy kroniky viděly ve zbytcích zřejmě zcela účelových staveb pozůstatky někdejšího sídla. Ústečtí ostrostřelci nechali na hraně plošiny postavit ve 40. letech 19. století výletní restauraci, kterou po tehdy panujícím Habsburkovi pojmenovali Ferdinandshöhe (Ferdinandova výšina). Toto pojmenování se pak až do roku 1918 užívalo i pro celý kopec, zároveň i mezi německým obyvatelstvem města přetrvávalo povědomí o původním jméně (Witrusch). V letech 1896–97 ústecký horský spolek přestavěl původní empirovou budovu v alpsko-renesančním stylu (stavitel Alwin Köhler). Stavba se významně rozšířila, přibyla k ní vyhlídková věž. Spolu s přilehlým parkem a navazujícími lesními cestami (zejména směrem k Vaňovskému vodopádu) se stala vyhledávaným místem krátkodobé rekreace obyvatel města. Po I. světové válce byla rozšířena o ubytovací jižní křídlo. Po roce 1945 restaurace s ubytovnou dále fungovala, její stav se však postupně zhoršoval. Ve II. polovině 80. let sloužila dokonce jako ubytovna zahraničních dělníků. Po roce 1989 proběhla neúspěšná privatisace, která objekt přivedla na pokraj zániku. Roku 2001 zcela zdevastovanou, požárem poškozenou ruinu zakoupilo město, které ji do roku 2005 zrekonstruovalo. Nekvalitně provedené práce a nerespektování zdejších přírodních podmínek vedly k sesuvu svahu nad Labem, kvůli kterému bylo nutno objekt roku 2007 opět uzavřít. Po nutných sanacích a nalezení nového nájemce byl znovu otevřen v létě 2009. Při rekonstrukci bylo zdemolováno jižní, kdysi ubytovací křídlo, na jehož místě se výhledově plánuje stavba nového hotelu..
|
Přihlášení |
