kostel sv. Václava

Dvojlodí i presbytář kryjí hvězdové klenby se žebry, sakristii placka se štukovou výzdobou. Vnitřní zařízení sestává z kamenného oltáře, kazatelny, křtitelnice a několika náhrobků, vše z přelomu 16. a 17. století, převážně saské provenience. Nejvýraznějším kusem je náhrobek Bocků z Bocku u severní stěny dvojlodí. Do zdi bývalého hřbitova, která kostel obkružuje, jsou vloženy portály z kostela svatého Vavřince, který stál do roku 1966 mezi Chabařovicemi a Českým Újezdem. Odtud pochází i sedm renesančních náhrobků příslušníků rodu Koelblů, vsazených do obvodových zdí kostela..

Avšak jsou doklady o mnohem dřívějším osídlení tohoto místa - archeologické nálezy šňůrové keramiky, žárových hrobů a zbytků laténské kultury. Neznámý majitel v obci nechal vystavět kostel sv. Václava, připomínaný poprvé roku 1352. V místě domu čp. 3 stával svobodný dvůr s celnicí na Labi. Na táhlém hřebeni na vrchu Hradiště (270 m n. m.) byla doložena signalizační plošina, sloužící k podávání ohňových zpráv. Ves po většinu doby své existence tvořila součásti různých statků, především nedalekého hradu Varty, k němuž patřila nejpozději od roku 1397. Později patřila ke Svádovu, od něhož byla během 18. století oddělena, aby nakonec připadla ke statku Zahořany. Ves odkoupil z bývalého zahořanského panství roku 1846 hrabě Karel Chotek, nejvyšší purkrabí Českého království a od roku 1869 byla osadou obce Svádov. V letech 1921 až 1980 byla samostatnou obcí, ale od roku 1980 je částí obce Velké Březno. Ve Valtířově se nachází množství zajímavých a mnohdy opomíjených památek či zajímavostí. V prvé řadě se jedná o renesanční kostel sv. Václava a novogotickou hrobku šlechtického rodu Chotků, která se nachází v jeho těsném sousedství. V blízkosti hrobky si také můžeme povšimnout nenápadného pomníku T. G. Masaryka pravděpodobně z 30. let 20. století. Uprostřed prostranství před kostelem můžeme vidět sloup Čtrnácti svatých pomocníků, který sem byl převezen z obce Čachovice, následně zatopené Nechranickou přehradou. Při výjezdu z Valtířova, u benzínové pumpy je na okraji lesa malebně usazen kříž tzv. „U Jánika“, který se podařilo díky nadšení místních lidí v roce 2011 zachránit a obnovit. V neposlední řadě stojí za to zmínit Victora Cibicha, který se stal tváří piva Březňák a je pochován na místním hřbitově..

Václava ve Valtířově pouze filiálním k farnosti Svádov, byl původní valtířovský kostel farním. Farní okrsek zahrnoval vsi Nová Ves, Velké a Malé Březno, Velichov, Vítov a Varta. Z původní podoby tohoto kostela se do dnešních dnů nedochovalo nic, pravděpodobně se jednalo o malý dřevěný kostel. Existenci tohoto kostela potvrzoval zvon z roku 1533 od litoměřického zvonaře Tomáše, zvon byl bohužel zrekvírován za II. světové války. Současná stavba pochází z let 1573 – 1574, kdy byl původní kostel pravděpodobně stržen a na jeho místě postavena novostavba. Staviteli kostela byli bratři Bedřich a Jindřich Abrahám ze Salhausenu. Jak informuje nápis na kazatelně, byla stavba zahájena roku 1573 a již roku 1574 dokončena. K další stavební úpravě kostela došlo na konci 18. století, kdy byla v letech 1780 – 1783 přistavěna oratoř a sakristie. Tato stavební úprava byla v dějinách kostela sv. Václava poslední a díky této skutečnosti se kostel do současnosti dochoval v podstatě v té podobě, v jaké byl vystavěn, a původní dílo stavebníků není ničím zkresleno. Kostel sv. Václava je orientovaný dvojlodní halový kostel s trojboce uzavřeným presbytářem a s hranolovou věží v západním průčelí. Všechny tři základní části, presbytář, loď a věž, pocházejí z již zmíněné výstavby v letech 1573 – 1574. Vnitřní prostor presbytáře byl původně osvětlován třemi hrotitými okny, dnes pouze dvěmi, protože severovýchodní okno bylo zazděno při stavbě sakristie. Chór je sklenut hvězdovou žebrovou klenbou a přechod do lodi je tvořen jednoduchým polokruhovým vítězným obloukem. Na jižní straně presbytáře se nachází panská oratoř, přístupná venkovním schodištěm, sklenuta je plackou se štukovou ornamentální výzdobou. Loď kostela má čtyři okna s jednoduchou gotizující plaménkovou kružbou, stejného typu jako v presbytáři. Stabilitu poměrně tenkých zdí pomáhají řešit jednoduché opěrné pilíře. Vnitřní prostor je sklenut čtyřmi poli hvězdové křížové klenby na středový sloup, čímž vzniká halové dvojlodí. Stěny odlehčeny slepými arkádami. Presbytář i loď mají valbovou střechu. Vysoká hranolová věž se vstupem na západní straně je zastřešena jehlancovou střechou. Vnitřní zařízení sestává z renesančního pískovcového oltáře, kazatelny a několika epitafů z přelomu 16. a 17. století, převážně saské provenience. Nejvýraznějším kusem je náhrobek Salhausenů a Bocků z Bocku. Bockové z Boku zakoupili panství Velké Březno roku 1606 od spřízněné rodiny Salhausenů a vlastnili je až do roku 1628, kdy jako protestanti museli majetek pod cenou prodat a opustit zemi. Na vnitřních i venkovních stěnách jsou umístěny další šlechtické náhrobní desky, vesměs se jedná o desky osazené do kostela sv. Václava ve Valtířově dodatečně. Původně byly umístěny v kostele sv. Vavřince v Hrbovicích. Do Valtířova byly osazeny z důvodu likvidace kostela sv. Vavřince v šedesátých letech 20. století, kostel byl zcela zbytečně zlikvidován z důvodu těžby hnědého uhlí. Vesměs se jedná o náhrobníky patřící příslušníkům rytířské rodiny Kölbelů z Geisingu, které pocházejí z konce 16. století. Mezi nejhodnotnější lze řadit náhrobník Adama Kölbela z Geisingu z roku 1591, náhrobník je umístěn na venkovní západní stěně sakristie..