
Od zničení kostela v bývalém Schönsteinu (viz heslo) byla Tisá přifařena k Libouchci. Značný rozvoj obce koncem 18. století, způsobený rozvojem domácké výroby, napojené na saská odbytiště, vyvolal potřebu stavby nového kostela. Ta se uskutečnila roku 1789 v prostých pozdně barokních formách, typických pro svatostánky josefínské doby. Nad kostelem byl zřízen i obecní hřbitov, ohrazený zdí z místního pískovce. Nedlouho po stavbě kostela se obec stala cílem návštěv cestovatelů, vyhledávajících romantiku zdejšího skalního města (viz Tiské stěny). Hlavní přístupová cesta vznikla prodloužením stezky ke hřbitovu vzhůru. Kostel po roce 1945 zchátral, nikdy však nepřestal úplně sloužit svému účelu. Díky tomu se zachovalo i vnitřní zařízení, pocházející převážně z 19. století. V posledních letech zde probíhají zajišťovací opravy. Vyčištěn a obnoven byl i hřbitov.