fara Býčkovice

Objekt současné době slouží pro účely trvalého bydlení a je přístupný po dohodě..

Roku 1233 proběhla trojsměna mezi premonstráty, královnou Konstancií a řádem německých rytířů, který od té doby Býčkovice vlastnil (definitivně od potvrzení Václavem I. roku 1237, resp. od roku 1272, kdy se tepelský opat vzdal zástavního práva). Někdy na přelomu 13. a 14. století si zde rytíři postavili komendu (první komtur se připomíná 1326). Její lokace bývá kladena do různých míst vsi, žádné není potvrzeno. Tísně řádu po prohrané bitvě u Grunwaldu využil Václav IV. a roku 1412 se Býčkovic zmocnil. Záhy na to se staly šlechtickým majetkem, který se nakonec přes toskánské Habsburky stal státním. Býčkovice byly zřejmě sídlem farnosti již před stavbou komendy (kostel se připomíná 1237). Kostel stál na neznámém místě, podle některých indicií (poloha původního hřbitova na císařském otisku z roku 1843) v sousedství dodnes dochované fary, na svahu po kopcem Vinice severovýchodně od centra vsi. O jeho stavebním vývoji prakticky neexistují zprávy, zanikl po stavbě nové svatyně. Empírový kostel Povýšení svatého Kříže postavil v letech 1834–36 Josef Proksch v centru obce u potoka. Jednalo se o velkou trojlodní stavbu s věží v ose západního průčelí. Po roce 1945 silně zchátral, roku 1961 byla snesena horní část věže a zřejmě do roku 1970 byl celý kostel zbořen. Co se stalo s bohatým vnitřním vybavením, zčásti přeneseným z původního kostela, není známo. Fara byla následně prodána do soukromého vlastnictví, dodnes slouží jako rekreační objekt a je v celkem uspokojivém stavu. Hůře je na tom bývalé hospodářské zázemí i ohradní zeď někdejšího hřbitova východně od ní, kde snad stál původní havelský kostel. Problematiku vzájemného vztahu komendy, staršího i mladšího kostela a fary by mohl vyjasnit jen rozsáhlý archeologický výzkum..