Třebušín

Ves Třebušín pod Žižkovým hradem Kalichem patří mezi starobylé obce Litoměřicka. Při výkopu vodovodu r. 1955 byly na zahradě domu č.p. 64 vedle kostela náhodně zachyceny stopy po tvrzi či opevněném dvorci. Celý nález byl archeologicky zpracován až v r. 1973 a bylo potvrzeno, že jde skutečně o opevněné sídlo. Tohoto sídla se týká zpráva z r. 1169, kdy se uvádí Bleh z Třebušína. To je také první nepřímé potvrzení existence vsi. Odpovídají tomu i nalezené zlomky předmětů a keramiky. Jde o významný objev, protože v Blehově osobě je v našich pramenech podruhé uvedena osoba s vlastnickým vztahem k určité lokalitě. Archeologické nálezy se zatím vztahují pouze na 12. - 13. století.

Byla to patrně tato tvrz, či opevněný dvorec, jež později získal řád německých rytířů, který měl komendu v blízkých Býčkovicích. Této tvrze či dvorce se zřejmě zmocnil na svém jarním tažení v r. 1421 Jan Žižka z Trocnova, který si pak na hoře nad Třebušínem postavil vlastní hrad Kalich. Je to další důvod k závěru, že na Kalichu nestál před příchodem Žižky nějaký opevněný hrad nebo tvrz, jak je často uváděno. Je třeba přihlédnout i k tomu, že němečtí rytíři nikdy nebudovali svá sídla na kopcích, ale ve smyslu svých statut naopak vždy dole při nějakém toku a cestě.

Osudy prvního třebušínského opevněného dvorce či tvrze nejsou dále v pramenech doloženy, ale za husitských válek byla stavba buď zčásti, nebo zcela zničena. Nevíme, komu patřil Třebušín od husitských válek do r. 1496, kdy se uvádějí jako jeho držitelé Vartemberkové, jejichž majetkem byl až do r. 1540. Za nich vznikl - patrně přímo v místech starého dvorce či tvrze - panský dvůr. Vartemberky vystřídali v držení Třebušína Karel Dubanský z Duban, Oldřich Hostakovský z Arklebic a jeho syn Tristan. Pravděpodobně ve druhé polovině 16. století Oldřich či Tristan Hostakovští postavili při dvoře malou renesanční tvrz o dvou křídlech do pravého úhlu. Po smrti Tristana Hostakovského získal v r. 1600 statek Jaroslav Osterský Kaplíř ze Sulevic, který zřejmě již na tvrzi v Třebušíně trvale sídlil.

Jaroslav Kaplíř přikoupil r. 1604 i Vrbičany u Lovosic a celý tento majetek po něm zdědil syn Smil. Pro účast na protihabsburském povstání mu byly v r. 1623 tvrz, dvůr a ves Třebušín i se vsí Vrbičanami zkonfiskovány. Tehdy se také poprvé připomíná zdejší tvrz. Týž rok koupil Třebušín apelační rada Pavel Vencelius z Bochova. Při švédském vpádu r. 1634 byly ves a zejména starobylý, snad částečně i románský kostel (věž) spolu s tvrzí silně poškozeny. Třebušín zdědila Venceliova dcera Rosina, provdaná za Františka Karla Kressla z Kvaltenberka. František Karel byl r. 1693 spolu se svým bratrem povýšen do rytířského stavu.

Nejvýznamnějším z Kresslů byl bezesporu poslední člen rodu František Karel, který se v r. 1754 stal prvním ředitelem právnické fakulty v Praze a v r. 1760 byl povýšen do panského stavu. Působil pak velmi úspěšně v zemské správě v Čechách a později ve Vídni. Kressl byl rozhodný odpůrce jezuitů, osvícenec a josefinista. R. 1782 byl postaven do čela dvorské duchovní komise, která navrhovala a prosazovala známé josefínské církevní reformy. Kressl byl velmi nakloněn i první generaci našich obrozenců a zvláště si vážil Josefa Dobrovského. Měl v úctě i české národní dějiny. R. 1782 koupil od liběšického panství osadu a horu Kalich a připojil je k Třebušínu. I když Kressl býval na Třebušíně vždy jen krátce, byl si vědom historického významu hradu Kalicha. Po jeho smrti r. 1801 držela třebušínský statek jeho žena Josefína, která však záhy rovněž zemřela. Ve své závěti odkázala veškerý majetek, včetně statku Třebušína, synovci Františku Karlu Puteanimu.

Ještě za Františka Karla Kressla začala okolo r. 1710 přestavba třebušínské tvrze na barokní zámek. Jejím autorem byl pravděpodobně litoměřický stavitel Octavio Broggio. Tak vzniklo dnešní severní křídlo, v němž bývala i kaple. V přízemí byly lunetové a křížové klenby s hřebínky, které se zachovaly, v patře obytné místnosti zdobené štukou a nástěnnými malbami. Podle pozdějších údajů byl autorem štuk T. Soldati, spolupracovník Octavia Broggia; autor nástěnných maleb není znám.

Po smrti Františka Karla Puteaniho v r. 1858 spravovala třebušínský statek jeho manželka Antonie, rozené Morzinová, která r. 1860 dala k třebušínskému zámku přistavět východní křídlo a upravit i původní zámek, který se stal nyní severním křídlem. Nové křídlo bylo jednopatrové a bez zvláštní architektonické hodnoty. R. 1899 došlo k dalším stavebním úpravám menšího rozsahu.

Puteaniové drželi statek Třebušín až do r. 1906, kdy Adéla Puteaniová (provdaná za Karla von Skal und Gross-Ellguth ve Slezsku) prodala zámek i statek Josefu Haneschkovi. V r. 1913 prodal Jan Haneschka zámek i statek Třebušín saskému lesmistru Otovi J. J. Männelovi. Ten získal po vzniku ČSR k tomuto statku i sousední Řepčice, které se pak staly novým správním sídlem, zatímco zámek v Třebušíně sloužil jen obytným účelům. Po r. 1945 bylo rozhodnuto přeměnit dosavadní panské sídlo na školu. Proto byl objekt znovu upravován, takže zůstaly jen zbytky štuk na stropě jedné místnosti v prvním patře starého barokního sídla. Dnes je v soukromém vlastnictví a slouží jako Schlosshotel Hubertus především zahraniční klientele.