
Ves Sebuzín na pravém břehu Labe při ústí Tlučeňského potoka, německy zvaná Sebusein, je prvně zmiňována roku 1251. Byla to poddanská vesnice proslulá pěstováním zeleniny a především ovoce, které se po řece vyváželo do Německa a později po železnici do okolních měst. V r. 1827 byla většina zástavby zničena požárem a r. 1855 ves těžce postihla epidemie cholery. Do r. 1960 byl Sebuzín součástí litoměřického okresu a od r. 1980 je součástí statutárního města Ústí nad Labem, a to městského obvodu Ústí nad Labem-Střekov.
Sebuzín leží na silnici II/261 z Liběchova přes Ústí nad Labem do Děčína. Prochází tudy také Labská cyklostezka, která vede po pravém břehu Labe až do Německa, a železniční trať 072 z Lysé nad Labem do Ústí nad Labem. Železniční stanice Sebuzín je však značně vzdálena od centra a zastavují zde pouze některé osobní vlaky. Dopravní spojení proto obstarávají především městské autobusy.
Vincenci z Ferrary (1358-1419), plamennému kazateli a šiřiteli víry. Postavena byla v r. 1745 a v r. 1874 byla opravena. Je to čtvercová stavba s půlkruhovou apsidou a hřebenovou zvoničkou, v níž je zavěšen litinový zvon. Ve štítu je výklenek s kamennou soškou Krista Trpitele. Plochostropý vnitřek s malým oltářem je vyzdoben pouze lidovými soškami světců a andělů. Interiér je sice nepřístupný, ale lze do něj nahlédnout vstupními dveřmi. Sakrální stavba, která je v obvodu farnosti Církvice, byla prohlášena za kulturní památku.