Budyně nad Ohří

Ve 20. letech 20. stol. bylo v prostorách hradu založeno Jandovo muzeum, základ sbírek tvořily trofeje z poznávacích cest bývalých majitelů hradu, dary mnoha cestovatelů a soukromých sběratelů z okolí města (sešlo se na 4 tisíce zajímavých exponátů). Roku 1946 byl hrad zestátněn. Současné podoby nabyl při rekonstrukci prováděné od roku 1975; rekonstrukce okolních hradeb byla zahájena v 90. l. 20. století. (muzeum bylo na dobu rekonstrukce přestěhováno do depozitu). Po r. 1989 rodina Herbersteinů uplatnila restituční nárok, od roku 1994 je hrad ve vlastnictví města. Po znovuotevření Jandova muzea r. 1997 byla expozice rozšířena mj. o ukázku alchymistické dílny a laboratoře v prostorách, kde se alchymistické pokusy v 16. stol. prováděly. Prohlídka muzea je zároveň prohlídkovou trasou hradními interiéry.

Objekt byl chráněn vodním příkopem a bažinami u břehu řeky Ohře. Roku 1336 jej získal od Jana Lucemburského Zbyněk z Valdeka a Hazmburka. Ve v 2. polovině 15. století zde Jan Zajíc zbudoval pozdně gotický hrad, obehnaný hradbami a vodním příkopem. Budova byla později poškozena výbuchem prachovny ve věži. Za Jana Zbyňka, ve 2. polovině 16. stol. byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Sám Jan Zbyněk byl prezidentem nad apelačním soudem a vlastníkem významné knihovny snad srovnatelné s knihovnou Lobkoviců. Jan Zbyněk se stavbou však natolik zadlužil, že musel Budyni prodat. Roku 1614 ji koupil jeho největší věřitel Adam ze Šternberka. Za třicetileté a sedmileté války zámek zchátral a sloužil už jen jako sídlo hejtmana a úředníků. Roku 1823 bylo zbořeno jižní a východní křídlo spolu s velkou věží. Zkáza zámku pokračovala, jen v letech 1902 až 1911 bylo přistoupeno k menším opravám, zastřešení a malým přístavbám..

Jan Zajíc uspořádal na počest tohoto objevu velkou oslavu, ze zlata nechal ulít sochy a ty schoval v hlubokém podzemí hradu. Poté Jan Zajíc nechal vyrobit ze zlata ještě sochu alchymisty a umístil ji tak, aby střežila přístup k pokladu. Socha, dnes nazývaná Kvasnička byla však několikrát přemístěna. Možná, že právě Vám její pohled napoví, kde poklad hledat. (Zlatou sochu Kvasničky za pískovcovou asi již někdo vyměnil před Vámi.).

V ní působil i jeden z nejvýznamnějších českých alchymistů Bavor mladší Rodovský z Hustiřan, který prý uměl pomocí utajeného postupu získat zlato. Jeho schopností si velice cenil i samotný císař Rudolf II., známý mecenáš české alchymie. Pan Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku zemřel roku 1610, aniž by po sobě zanechal nějaký majetek. Všechno své jmění vložil do bádání svých alchymistů. Prý takto utratil více peněz než již zmíněný Rudolf II. Pověsti o něm však tvrdí něco zcela opačného... Zlato, zlato, konečně zlato....", ozvalo se z dílny krátce po nedělním poledni, "... objevil jsem zlato...", ozývalo se vzrušeným hlasem po celém hradě. Zakrátko se již na budyňském hradě konala velkolepá hostina na počest významného objevu. Hostiny se účastnil i sám pán Zajíc z Hazmburku. Ten nechal ihned ze získaného zlata ulít několik zlatých soch. Vzniklý poklad nechal poté ukrýt v těžko přístupném podzemí budyňského hradu. Poté nechal pán z Hazmburku umístit sochu alchymisty tak,aby mohla svým bedlivým pohledem střežit ukrytý poklad. Socha z pískovce, velká necelý jeden metr, však nehledí směrem k úkrytu dávného pokladu dodnes. Jedno z křídel budyňského sídla bylo zbořeno, a tak se Kvasnička (jak je dnes pískovcový mužík nazýván) musel přestěhovat. Dnes jej můžete spatřit v nevelkém výstupku arkýře, přímo proti hlavní vstupní bráně. Možná právě vám poví, kde se velkolepý poklad pana Zajíce nachází dnes....