
Posledním šlechtickým majitelem hradu byla rodina Herbersteinů. Ti nechali provést v letech 1900 - 1913 celkovou rekonstrukci hradu. Ve 20. letech 20. stol. bylo v prostorách hradu založeno Jandovo muzeum, základ sbírek tvořily trofeje z poznávacích cest bývalých majitelů hradu, dary mnoha cestovatelů a soukromých sběratelů z okolí města (sešlo se na 4 tisíce zajímavých exponátů). Roku 1946 byl hrad zestátněn. Současné podoby nabyl při rekonstrukci prováděné od roku 1975; rekonstrukce okolních hradeb byla zahájena v 90. l. 20. století. (muzeum bylo na dobu rekonstrukce přestěhováno do depozitu). Po r. 1989 rodina Herbersteinů uplatnila restituční nárok, od roku 1994 je hrad ve vlastnictví města. Po znovuotevření Jandova muzea r. 1997 byla expozice rozšířena mj. o ukázku alchymistické dílny a laboratoře v prostorách, kde se alchymistické pokusy v 16. stol. prováděly. Prohlídka muzea je zároveň prohlídkovou trasou hradními interiéry.
Když vstoupíte do prostoru hradu, dívá se na Vás z nevelkého arkýře naproti bráně stojícího křídla hradu asi 1 m vysoká pískovcová socha. Říká se, že jistému alchymistovi se v době velkých pokusů Jana Zajíce podařilo vyrobit zlato. Jan Zajíc uspořádal na počest tohoto objevu velkou oslavu, ze zlata nechal ulít sochy a ty schoval v hlubokém podzemí hradu. Poté Jan Zajíc nechal vyrobit ze zlata ještě sochu alchymisty a umístil ji tak, aby střežila přístup k pokladu. Socha, dnes nazývaná Kvasnička byla však několikrát přemístěna. Možná, že právě Vám její pohled napoví, kde poklad hledat. (Zlatou sochu Kvasničky za pískovcovou asi již někdo vyměnil před Vámi.)
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.