židovské město

První zmínky o Židech v Libochovicích pochází z druhé poloviny 16. století. Tedy žili Židé rozptýleni mezi ostatními obyvateli města. Jiří Popel z Lobkovic roku 1591 vydal nařízení, na jehož základě začali být židovští obyvatelé soustřeďováni na západním předměstí. V první polovině 17. století vznikl v Libochovicích uzavřený židovský sídelní okrsek se synagogou. V roce 1722 byl poprvé použit termín „židovská ulice". Na plánu z roku 1727 lze rozpoznat jádro sídelního okrsku se studnou, obklopený židovskými domy a synagogou, z něhož se židovské osídlení rozrůstalo západním směrem a vytvořilo tak ulici, která se dnes jmenuje Koželužská. Další židovské domy stály západně, u rybníka, na mapě z roku 1843 označeného jako Judenteich (Židovský rybník). Židovské město tehdy tvořilo asi 16 domů. Samospráva židovské obce stejně jako židovský soud tehdy sídlily v obecním domě (viz samostatné heslo), pod nímž stávala budova mikve (viz samostatné heslo). Při označení domů čísly, které roku 1760 nařídila Marie Terezie, bylo v Libochovicích zaznamenáno 20 židovských (římských) popisných čísel. Město roku 1809 vyhořelo – zničeno bylo 9 židovských domů a synagoga. Po částečném zrovnoprávnění Židů po roce 1848, mohli Židé vlastnit kterékoliv domy ve městě. Židovské město postupně ztrácelo svůj charakteristický ráz, domy byly přestavovány a modernizovány.