Věž od jihozápadu
© Ivan Grisa 01/2011
Na území dnešní Lahoště vyvěral dávno před příchodem prvních obyvatel silný minerální pramen obdobného složení, jako v nedalekých Teplicích. Zejména Keltové, kteří zde žili v posledních stoletích před změnou letopočtu, jej měli ve velké vážnosti (viz dále). Síla a vydatnost pramene byla taková, že nejpozději od raného novověku poháněl vodní mlýn (27–42 litrů za vteřinu).
V 18. století nechali majitelé panství, duchcovští Valdštejnové, postavit u pramene kamennou věž, ze které vedlo potrubí do lázní v tzv. Gränzu (dnes zdevastovaná skupina domů na výjezdu z Duchcova na Teplice, před dnešní železniční zastávkou).
V obecnou známost pramen vešel paradoxně kvůli katastrofě, která ho prakticky zničila. Od června 1878 jeho vydatnost klesala, až při průvalu na nedalekém dole Döllinger 10. 2. 1879 zcela zmizel. Při následných pracích, které z prameniště učinily sledovací bod stavu teplických pramenů, byl v lednu 1882 nalezen tzv. Duchcovský poklad, soubor přibližně 1600 kusů bronzových artefaktů, který sem uložili jako obětinu dávní Keltové. Část sbírky je dodnes možné vidět v duchcovském a teplickém museu, část v Národním museu v Praze. Řada předmětů se dostala i do jiných českých a několika německých měst.
Vodárenská věž nejpozději od průvalu svému účelu neslouží, s výjimkou přízemí, které funguje jako sklep sousedního domku, je prázdná. Nedávno obdržela novou střešní krytinu. Jižně od ní najdeme moderní zařízení pro udržování hladiny pramenů.
