Hlavní budova od severovýchodu
© Ivan Grisa 01/2011
Od 70. let 19. století docházelo ke stěhování Čechů do pánevních oblastí Teplicka a Mostecka, kde nacházeli obživu v rozvíjejících se hnědouhelných dolech. I přes to, že v některých obcích tvořili již před I. světovou válkou většinu, přístup ke vzdělání v mateřském jazyce byl pro ně obtížný. Základní školství totiž za monarchie spadalo plně do kompetence obcí, jejichž zastupitelstva byla až do uzákonění rovného hlasovacího práva německá. České školy mohly proto vznikat jen jako soukromé, bez finanční účasti municipalit. Vzhledem k nízkému sociálnímu statutu většiny českých rodin v pohraničí, často zcela existenčně závislých na zaměstnavateli, který jim poskytoval i ubytování v podnikových bytech, bylo posílání dětí do české školy spojeno s nebezpečím šikanování z jeho strany. Přesto od počátku 80. let 19. století menšinové školy v severním pohraničí vznikaly. Jako první byla v září 1882 otevřena v Duchcově.
Postupná emancipace Čechů v obcích mostecké pánve vedla k požadavkům na zřízení středních škol s českým vyučovacím jazykem. Ty se však mohly uskutečnit až po vzniku republiky a stabilisaci poválečné politické i ekonomické situace. Duchcovu patří opět prvenství minimálně na území dnešního teplického okresu: 6. října 1919 byla zahájena výuka na zdejším českém gymnasiu, které však muselo prozatím vzít zavděk několika třídami v sesterském německém ústavu. Rychle rostoucí počet zájemců o studium i snaha nového státu o manifestaci podpory české menšině v oblasti vedly k zahájení prací na stavbě samostatné budovy. Roku 1921 vypracoval architekt Ladislav Skřivánek (1877–1958), známý specialista na školní budovy, projekt inspirovaný tzv. národním slohem, vycházejícím z kubismu. Pro stavbu gymnasia byl vybrán pozemek, kde předtím stál velký vrchnostenský dvůr. Mohutnou čtyřkřídlou budovu se středním dvorem obklopují pomocné objekty, zahrada a sportoviště. Celý areál ohraničuje ohradní zeď. Celek zřejmě záměrně působí dojmem pevnosti, bránící českou věc v německém obklíčení. Tento dojem podtrhuje i současně postavený pomník Karla Havlíčka Borovského od J. Fojtíka před hlavním průčelím. Výjimečnému architektonickému ztvárnění napomáhá i sgrafitová výzdoba, kterou architekt zřejmě navrhl jako vzpomínku na své mladistvé působení v tomto oboru. Novostavba byla slavnostně předána k užívání 22. 5. 1927.
Duchcovské gymnasium zůstalo jedinou českou školou tohoto stupně v okresech Teplice, Duchcov a Bílina až do podzimu 1938, kdy bylo po německém obsazení Sudet uzavřeno. Zřejmě z národnostně-politických důvodů došlo k přetření sgrafitové fasády šedozeleným pačokem. Po skončení války se činnost gymnasia obnovila. Po roce 1948 nastal dlouhodobý úpadek úrovně vzdělávání, který se nedařilo maskovat ani několikerou změnou názvu a statusu školy. Chátrala i samotná budova, na jejíž údržbu trvale chyběly prostředky. Až v letech 1990–96 došlo k rekonstrukci, která areálu vrátila původní vzhled.
Ing. Jan Bydžovský (1835–1921)Rodištěm Jana Bydžovského byla obec Nevratice na Jičínsku. Z extrémně chudých poměrů se vlastní pílí vypracoval na významného odborníka na železniční a průmyslové stavby. Mezi díla, která pomáhal budovat, patřily železniční mosty v Děčíně (Česká severní dráha přes Labe), v Praze (spojovací dráha pod Vyšehradem) a v Hrobě a důl Jan v Lomu (později Koh-i-noor I). Za svého několikaletého pobytu v Duchcově (1873–85) prosadil zřízení nejprve matiční, později dokonce veřejné české školy ve městě. Stál u zrodu zdejší České besedy i Sokola Rudohorského. Život české menšiny v mostecko-teplické pánvi podporoval svou činností v Národní jednotě severočeské i v posledních desetiletích svého života, která strávil v Praze, kde 5. 1. 1921 zemřel. Jeho syn Bohumil, který se 14. 3. 1880 v Duchcově narodil, se stal významným matematikem a krátce i rektorem University Karlovy..
|
Přihlášení |
