Dlažkovice

Ves Dlažkovice (někdy i Blažkovice) se v pramenech připomíná už v 11. století. V r. 1237 se po nich psal Radslav z Dlažkovic. R. 1276 se uvádí Vojek a r. 1318 Vilém. Ve 14. století byly Dlažkovice rozděleny na několik dílů. Větší část vsi s polovinou kostela patřila od r. 1365 k hradu Házmburku, druhá polovina kostela s částí vsi v téže době Janu z Mrskles a zbytek v r. 1384 blíže neurčeným držitelům Janu, Jakubu a Dobrohostu. Majitelé rozdělené vsi se často střídali. Od poloviny 15. sotletí patřila část Dlažkovic k Milešovu, později k hradu Ostrému. Po jeho opuštění byla spravována z Bílého Újezdu, k němuž se dostala v r. 1543 i házmburská část Dlažkovic. Tehdy se ještě uvádí v obci samostatný panský dvůr Stroupečských ze Stroupče.

Tvrz se zde poprvé připomíná až r. 1630, kdy je nazývaná starou tvrzí. V r. 1648 získala Dlažkovice Zbyňka Polyxena Bezdružická z Kolovrat, provdaná poprvé za Kryštofa z Winterfeldu, podruhé za Karla Kaplíře ze Sulevic. R. 1667 koupil Dlažkovice majitel blízkých Podsedic František Edmund Putz z Adlersthurnu, rada české komory, který spravoval horní města.

František Edmund Putz dal asi r. 1673 vystavět na místě staré tvrze barokní zámek, na který pak z Podsedic přesídlil. Zámek stavěl litoměřický stavitel Giulio Broggio.

Když Putz zemřek r. 1674 bezdětný, převzal panství jeho bratr Jan Ignác, který byl r. 1686 povýšen do panského stavu. Za něho, patrně v l. 1713 - 1717, byl dlažkovický zámek barokně přestavěn a rozšířen směrem k východu. Autorem přestavby byl pravděpodobně Octavio Broggio. Z této doby je také štuková výzdoba zámku a mansardová střecha.

Po smrti Jana Ignáce Putze r. 1718 zdědila Dlažkovice jeho mladší dcera Marie Anna, provdaná za Ferdinanda Hrzána z Harasova, držitele sousední Skalky. Tak vzniklo panství Skalka-Dlažkovice, na jehož území se těžily proslulé české granáty. R. 1731 koupil Dlažkovice hrabě Hatzfeld. Právě on zde zavedl těžbu českých granátů ve velkém a r. 1775 vznikla proto i blízká osada Doly. Když Hatzfeldové r. 1796 vymřeli, zdědil panství Hugo Damián Ervín z Schönbornu.

V r. 1810, za Damiána Ervína z Schönbornu, bylo zahradní průčelí zámku rozšířeno a empírově upraveno. Tehdy byly strženy staré hospodářské budovy a založen nový anglický park. Rozlehlá budova zámku je podélná a jednopatrová. Má dva boční dvoupatrové rizality. Střední jednopatrový rizalit má sloupkový portik. Jižní průčelí do parku zdobí trojboký štít a portál s balkónem, nad nímž je umístěn alianční znak Putzů z Adlersthurnu. Průčelí charakterizují vysoké pilastry a uvnitř zámku je zalomené schodiště s hranatými balustry. Mansardová střecha má na východní straně vikýře.

V držení Schönbornů zůstaly Dlažkovice, tvořící s Malesicemi a Lukavicí na Plzeňsku tzv. třetí schönborsnký fideikomis, až do první pozemkové reformy r. 1924; zámek však zůstal i poté jejich majetkem a později sloužil různým účelům.

Později v něm byl dětský domov, který zde nalezneme do dneška.