Boreč

Jev, odborně zvaný ventaroly, je příčinou toho, že se v okolí výdechů teplého vzduchu neudrží sníh. Díky teplu je zde možno i v zimě potkat mloka skvrnitého, nebo vidět kvést sedmikrásky. Kdysi dávno, za časů bájných knížat, prý měli kolem kopce Boreč putovat poslové mezi Stadicemi a pražským Vyšehradem, na kopec si údajně troufla vystoupit jen odvážná kněžna Libuše a zde hovořila s Bohy. Kopce se lidé báli ještě v 19. století, vyprávěli si, že otvor v Borči býval kdysi bezedný, ale že bylo rozkázáno jej zasypat. Dlouho se to nechtělo dařit, až konečně mohutný balvan se zachytil v prohlubni a její zasypání umožnil. První písemná zmínka o osadě Boreč však pochází teprve z 1227, kdy byla rozdělena na části, z nichž jedna patřila svatojiřskému klášteru na Hradčanech a druhá místním vladykům (připomínán je Chval). Tvrz střídala majitele, až v r. 1588 ji Jan Rút z Dírného přestavěl na renesanční zámek. Tehdy stál vedle panského sídla poplužní dvůr s dalšími hospodářskými objekty a vlastní pivovar. Další z mnohých držitelů panství, František Václav Rajský, nechal přestavět zámek v barokním slohu. v západním křídle vznikla zámecká kaple, jižní křídlo sloužilo k ubytování služebnictva. v r. 1802 byl zámek prodán knížeti Josefu Schwarzenbergovi, který jej připojil ke svému lovosickému velkostatku. Zrušil však rytířský sál s freskami a kapli. Po pozemkové reformě roku 1924 se stal zámek v Borči součástí zbytkového velkostatku a byl rozparcelován. Po revoluci v roce 1945 byl sloučen s lovosickým Státním statkem. v 70. letech dal ONV v Litoměřicích zámeček opravit. Pro restituční spory zámek v současnosti pomalu chátrá. Na návsi v Borči je kaplička. v obci jsou připravovány vodohospodářské stavby (vodovod, kanalizace a čistírna odpadních vod). Ves má v současnosti pouze 24 stálé obyvatele. Rodačkou z Borče byla matka Dr. Miroslava Tyrše, zakladatele Sokola. v dětství zde často pobýval i sám Tyrš..

První písemná zmínka o obci Boreč je z r. 1224, kdy je zmiňován již kvetoucí majetek /ves Boreč/ kláštera sv.Jiří na pražském hradě a ještě v témže století jako majetek vladyky Chvala. Poté osudy tvrze, přestavěné později na zámek /koncem 16. století rodinou Růtů z Dírného/, zaznamenávají řadu stále se střídajících majitelů, konfiskací a restitucí, až 15.dubna 1926 byl zámek s pozemky a polnostmi přidělen Stanislavu a Matyldě Pařezovým jako zbytkový statek. Za okupace „hospodařila“ na majetku německá- Saská osidlovací společnost , která v roce 1943 zámek opustila úplně zničený a bez veškerého inventáře. Oba manželé Pařezovi nepřežili okupaci. Nynějším majitelem nemovitosti /bez pozemků/ jsou manželé David a Olga Giffiths. Zámek za socialismu obhospodařoval lovosický Státní statek a byl naposled opravován v roce 1970 na náklady ONV Litoměřice. Zdlouhavé vyřizování majetkoprávních vztahů po restituci přispělo k devastaci této památky a zámek dnes patří mezi nejvíce ohrožené /viz fotodokumentace z roku 2005/. V minulosti se zámek skládal z trojkřídlé budovy , z nichž nejcennější byla část s rytířským sálem a freskami, který byl zbořen spolu se zámeckou kaplí při úpravách v první polovině 19.století /Schwarzenberkové/. V roce 1910 byla postavena nová zámecká kaple, která dnes již také neexistuje a v té době zámek sloužil jako kanceláře a byty Schwarzenberských úředníků. Na konci feudalismu získal zámek dnešní podobu ,kterou si v podstatě udržel dodnes. Je to trojkřídlý barokní objekt a část jeho severního křídla slouží bytovým účelům dnešních majitelů. Severní křídlo je jednopatrové s velmi mělkým rizalitem, v němž je stlačen portál s volutovými pilastry a vázami na vyklenuté římse. Nad 13 okny patra jsou úpony mušle nebo rozety, pod okny jsou vytvořeny diamantová pole. Značně zchátralý průjezd je sklenut valenou klenbou s lunetami. Původní arkády do nádvoří byly většinou zazděny, částečně byly obnoveny a staticky zajištěny. Ostatní budovy a kamenná ohradní zeď /částečně chybí/ jsou ve velmi zchátralém stavu. Štuková výzdoba vnitřních prostor /místnosti, chodby/ je v žalostném stavu. Podle odborného odhadu by bylo třeba vynaložit na statické zajištění, nové zastřešení a další stavební úpravy cca 10 milionů korun /bez vložení původních interierů/. Okolní pozemky /původní tvrz chránily ze tří stran 3 rybníky, nyní zarostlé, sloužící jako skládky/ jsou zpustlé. Dřívější poplužní dvůr, pivovar a další hospodářské objekty jakož cesta přes původní most a vodní příkop již neexistují Na pozemcích bylo dříve pěstováno také ovoce /hrušky vyvážené v minulém století po Labi do Drážďan/ a vinná réva. Chuť tohoto vína dnes již nikdo nezná a bylo by zajímavé zkusit obnovu této plodiny. Zámek vyžaduje alespoň co nejrychlejší opravu zastřešení a statické zajištění, jinak zcela zchátrá..

Vypráví se, že kolem kopce jezdívali poslové z Vyšehradu do Stadic za Přemyslem Oráčem. Avšak na vrchol této hory se vystoupit neodvážili. Jen sama kněžna Libuše se údajně nebála, a za měsíční noci zde hovořila s bohy. Když si všimneme geografického položení, nejsou Stadice od vsi Režný Újezd daleko. Hory Boreč se lidé obávali i v 19. století. Tvrdili, že na jeho vrcholu je bezedný otvor, který vede do samotného nitra země. Vesničané prý tyto jámy ucpali kamením. Jedná se o takzvané ventaroly, vývěry studeného a teplého vzduchu. Doporučuji tuto státem chráněnou památku navštívit..