boží muka

Za poválečné kolektivizace málem podlehla zkáze. Postupně zchátrala až k havarijnímu stavu, roku 2011 se naštěstí dočkala obnovení. Tato hojná ozdoba české krajiny byla v Čechách stavěna od 14. století, nejdříve v gotické podobě z kamene a později cihlová v období baroka. Boží muka postavená ve středověku většinou nepřečkala husitské období našich dějin, protože byla ničena jako symboly modlářství katolické církve. Zachovala se pouze na Českokrumlovsku a Jindřichohradecku, což souviselo s katolickým vyznáním pánů z Rožmberka, majících na českém jihu rozsáhlá dominia. Barokní boží muka zase často nepřežila čtyřicetiletou vládu jedné strany. Název boží muka se jim říká proto, že tvarem mají připomínat sloup, u kterého byl bičován Ježíš Kristus z rozkazu Piláta Pontského před ukřižováním. Tvoří je obvykle spodní část, tzv. patka, prostřední nejdelší část – dřík a zakončena jsou hlavicí. Ta na vrcholu zpravidla nese kamenný či kovový křížek. Stávala na místech, kde někdo zemřel, na hranicích pozemků či rozcestích. Stojí dokonce i na paměť obětí čarodějnických procesů. Svědčí o tom i zmíněná památka nedaleko Šumperka, kde si ji v poslední vůli přál barvíř Sattler, upálený v průběhu známých procesů ve Velkých Losinách (1678–96). Jiná stojí na místech, kde měly být konány čarodějné obřady. Souvisí to s dobovou pověrčivostí i nařízeními katolické církve, kdy stavba božích muk nebo třeba kaple má zabránit působení nečistých duchovních sil na daném místě.