
První popis bílinského hradiště provedl lobkovický stavitelský správce ing. Jan Pudil. Přemyslovský hrad stál na ostrožně ohraničené na severu údolím Lukovského potoka, na jihu údolím Syčivky. Podobu původního hradiště setřely parkové úpravy roku 1835. V dnešní době je nejvýraznějším zbytkem opevnění mohutná destrukce hradby, v základně široké 24 m a vysoké 8 až 10 m. Byla dlouhá 140 m a hradiště přetínala na nejpříhodnějším zúženém místě. Archeologický průzkum z roku 1976, provedený Z. Váňou, odhalil, že toto obranné, hlinité těleso bylo původně široké 8 m a uvnitř bylo zpevněno dřevěnou roštovou a komorovou konstrukcí. Čelo hradby kryla plenta z nasucho kladených kamenů široká 140 cm. Součástí fortifikace byly též dva příkopy. Celkem mělo hradiště pravděpodobně 3 hradby. Přestože archeologické průzkumy zdaleka neobsáhly celou plochu hradiště, podařilo se odhalit zbytky srubových staveb a hlavně pohřebiště ve střední části ostrožny. Sondáž… číst dále
Celé území Bíliny, jak naznačují četné nálezy z prehistorické doby, můžeme označit za jedno z nejstarších osídlených míst v Čechách. V místech dnešního zámeckého parku, na části dlouhé ostrožny na východním okraji města, se rozkládalo slovanské hradiště. Jeho plochu chránily tři příčné valy, které vymezovaly vnitřní areál a předhradí: vnější, dnes již téměř zničený val na východní straně, střední val se širokým příkopem a na západní straně nižší val. Z těchto stran bylo hradiště lehce přístupné a opevnění odpovídalo přirozenému tvaru terénu. Archeologický výzkum v l. 1952 a 1961–1966 zjistil konstrukci mohutného středního valu, odkryl řadu sídlištních objektů včetně pozůstatků srubových staveb a kostrové pohřebiště, z jehož analýzy se usuzuje, že přibližný počet obyvatel hradiště činil asi 250 osob. Archeologický výzkum ověřil získané rozbory písemných pramenů, z nich vyplývá, že Bílina byla od 10. do počátku 13. století… číst dále
V předchozím díle jsme opustili Mariánské Skoky ve chvíli, kdy vrchnost rozhodla nahradit kapličku novým kostelem. Vydejte se s námi na další úsek cesty po osudech kdysi slavného, poté opuštěného a dnes opět objevovaného magického místa uprostřed nádherné krajiny Žluticka. Naše dnešní vyprávění začínáme v roce 1736.
Když jsme se rozhodli při své cestě po severu Francie, Normandii a Bretani zastavit v Amiens, věděli jsme, že nás čeká malebné město s řadou památek, v čele s katedrálou Notre-Dame, největší vrcholně gotickou katedrálou ve Francii. Gotických katedrál jsme cestou viděli mnoho – včetně těch nejslavnějších v Chartres a v Remeši. Amiens nám ale nabídlo něco opravdu překvapivého, co jsme jinde nepotkali – Les hortillonnages d'Amiens.
Halič je území s dlouhou a značně komplikovanou historií. Nečekanou stopu v tomto kraji zanechal československý architekt, rodem ze slovenské Myjavy, Dušan Jurkovič (1868 – 1947). Jeho jméno máme spojené s pohádkovými chaloupkami Libušín a Maměnka na Pustevnách a dalšími domy inspirovanými lidovou architekturou. To, že je autorem tří desítek vojenských hřbitovů na polsko–slovenském pomezí není až tak známo.
Stěhujete se do nového bytu? Plánujete novou kuchyň a těšíte se až v ní poprvé uvaříte? Máme pro Vás několik tipů na co si dát pozor při jejím plánování a realizaci, aby nová kuchyň nebyla zklamáním.
Rčení „panenko skákavá“ pravděpodobně zná většina z nás. Nemnozí ovšem vědí, že souvisí se zaniklou vesnicí nad Žlutickou přehradou a s uctívání mariánského obrazu, který je považován za zázračný.
Ať už si to uvědomujeme či nikoliv, žijeme v době, která nám díky pokroku a novým technologiím nabízí plnou kontrolou nad chodem domácnosti. V teplých letních měsících spoléháme na klimatizovanou teplotu vzduchu a před zimou se chráníme například regulací ohřevu vody v radiátorech.