Skalka

Existence hradiště zároveň ukazuje zájem na opevnění tohoto místa od nejstarších dob. A. Sedláček uvádí, že hrad Skalka vznikl jižně od hradiště zřejmě ve 14. století. V l. 1357–1360 se uvádí Petr ze Skalky, ale není vyloučen ani starší původ hradu, z konce 13. století. Ke Skalce patřila řada vsí v severní a západní části Českého Středohoří. Před r. 1414 získal Skalku Hanuš ze Sulevic, který v husitských válkách stál na straně Zikmundově. V majetku rodu Sulevických, kterým patřila řada statků i hradů v této části Středohoří, zůstávala Skalka až do 16. století. V r. 1540 ji držel Jan z Vřesovic, ale již r. 1544 získal hrad opět Jan Kaplíř ze Sulevic a na Košťálově. Po něm ho zdědil po r. 1558 jeho syn Zdeslav († asi 1566). Zdeslavova dcera Anna se před r. 1578 provdala za Adama Hrzána z Karasova, který skalský statek značně rozšířil: patřily mu Lanškroun, Červený Hrádek s Blatnem, Ronov a Stvolínky. Jeho syn Zdeslav byl typem rozmařilého zadluženého šlechtice, který se všemožně přizpůsoboval dobovým požadavkům. V době stavovského povstání z let 1618–1620 a po něm přecházel od jedné válčící strany ke druhé, až se stal hejtmanem Litoměřického kraje. Patrně již tehdy nebyl hrad Skalka osídlen a nakonec jej v r. 1639 zpustošili Švédové. Hrad byl vystavěn na nevysoké skále a odtud má i své jméno. Na jeho obranu byl ve skále vytesán příkop. Jediným pozůstatkem hradu je válcová věž z bílého kamene, poměrně dobře zachovaná, a zbytek zdiva z bývalé brány. Vchod do věže byl vpatře, ve sklepě bylo umístěno vězení; zde se našly na zdi nápisy psané vězni na počátku 17. století..