
Nedaleko od Lovosic, v kouzelném kopcovatém (prsoidním) kraji, kde můžete na téměř každém kopci objevit zříceninu hradu, se nacházi ve vesničce Vlastislav na malé čedičové vyvřelině vež bývalého hrádku Skalka. Z místa můžete spatřit Oltářík, Ostrý, Košťálov, Klapý a určitě, když je jasno, ještě spousu dalších míst. Do věže není přístup.
Existence hradiště zároveň ukazuje zájem na opevnění tohoto místa od nejstarších dob. A. Sedláček uvádí, že hrad Skalka vznikl jižně od hradiště zřejmě ve 14. století. V l. 1357–1360 se uvádí Petr ze Skalky, ale není vyloučen ani starší původ hradu, z konce 13. století. Ke Skalce patřila řada vsí v severní a západní části Českého Středohoří. Před r. 1414 získal Skalku Hanuš ze Sulevic, který v husitských válkách stál na straně Zikmundově. V majetku rodu Sulevických, kterým patřila řada statků i hradů v této části Středohoří, zůstávala Skalka až do 16. století. V r. 1540 ji držel Jan z Vřesovic, ale již r. 1544 získal hrad opět Jan Kaplíř ze Sulevic a na Košťálově. Po něm ho zdědil po r. 1558 jeho syn Zdeslav († asi 1566). Zdeslavova dcera Anna se před r. 1578 provdala za Adama Hrzána z Karasova, který skalský statek značně rozšířil: patřily mu Lanškroun, Červený Hrádek s Blatnem, Ronov a Stvolínky. Jeho syn Zdeslav byl typem rozmařilého zadluženého šlechtice, který se všemožně přizpůsoboval dobovým požadavkům. V době stavovského povstání z let 1618–1620 a po něm přecházel od jedné válčící strany ke druhé, až se stal hejtmanem Litoměřického kraje. Patrně již tehdy nebyl hrad Skalka osídlen a nakonec jej v r. 1639 zpustošili Švédové. Hrad byl vystavěn na nevysoké skále a odtud má i své jméno. Na jeho obranu byl ve skále vytesán příkop. Jediným pozůstatkem hradu je válcová věž z bílého kamene, poměrně dobře zachovaná, a zbytek zdiva z bývalé brány. Vchod do věže byl vpatře, ve sklepě bylo umístěno vězení; zde se našly na zdi nápisy psané vězni na počátku 17. století..