Vrbičany

V roce 1170 měl opět v držení oba dvory vladyka Zlocoun (Slavkov), bratr vladyky Hrabiše. Za probošta doksanského Volframa (1172-1195) dostává Vrbičany do držení klášter v Doksanech a r. 1273 potvrdil doksanskému klášteru držení obou vsí papež Řehoř X. Rod Hrabišiců připomíná znak i prapor obce (červené hrábě ve zlatém štítě ležící na zkřížených vrbových větvičkách). V roce 1278 se Vrbičany nevyhnuly vyplenění braniborskými rotami. Za vlády Václava IV. (1410-15) je vydán list zástavní Oldřichovi Zajíci z Hazmburka a Vrbičany zůstávají v držení Zajíců více než 100 let. Někdy v té době zde byla zřejmě postavena "tvrz s věží a příkopy". Na tvrzi byli správci z nižší šlechty, před rokem 1474 je tady uváděn panoš Vítek z Vrbičan s manželkou Annou z Loun. Za Jana z Hazmburka 1520-40 je jako správce uváděn vladyka z Habří. Když Jan z Hazmburka r.1553 zemřel, vše zdědil syn Mikuláš, ale r.1577 prodal celé panství panu Václavu Kaplířovi ze Sulejovic a na Milešově i s manem Vítem z Habřiny s manželkou Rejnou, který měl v držení dvůr Kačov. Mezi oběma majiteli docházelo k častým třenicím, které pokračovaly i po smrti Václava Kaplíře, protože Vrbičany zdědil v roce 1579 syn Zdislav (Bohuslav) Kaplíř, který ve sporech pokračoval. Po konfiskaci 23.června 1623 (Kaplířové se zúčastnili stavovského povstání) je Bohuslav Kaplíř, rytíř ze Sulejovic a na Milešově, odsouzen k manství. V r.1666 je majitelem Kačova uváděn rytíř Jakub Kašperský z Vřesovic. Vrbičany dostává od komory české Pavel Vencelius (Wenzl) z Bochova, doktor práv a rada při apelacích. Pavel Vencelius pak koupil druhou část Vrbičan (Kačov) od Kaplířů. Roku 1676 dědila Vrbičany jeho dcera z druhého manželství Rosina Anna z Bochova, vdaná za Františka Karla Rudolfa Kresla, svob. pána z Kvaltenberka. Po jeho smrti zdědil zámek Johann Jaroslav Kresl, krajský hejtman v Litoměřicích, který je poslední vůlí ze dne 14. prosince 1733 své sestře Marii Magdaleně poručil. Po její smrti dědil r. 1760 panství její synovec František Karel Kresl z Kvaltenberka. František Karel Kresl z Kvaltenberka (Franz Karl Kressel von Gualtenberg, 1720-1801) se v roce 1754 stal prvním přednášejícím právnické fakulty v Praze a r. 1760 byl povýšen do panského stavu. Působil pak velmi úspěšně v zemské správě v Čechách a později ve Vídni. Kresl byl rozhodný odpůrce jezuitů, osvícenec a josefinista. Krom úředních aktivit byl i aktivním a vyhlášeným členem zednářských lóží v Praze i ve Vídni. R. 1782 byl postaven do čela dvorské duchovní komise, která navrhovala a prosazovala známé josefínské církevní reformy, m.j. i rušení klášterů. Kresl byl velmi nakloněn i první generaci našich obrozenců a zvláště si vážil Josefa Dobrovského. Měl v úctě i české národní dějiny. R. 1782 koupil od liběšického panství osadu a horu Kalich se zbytky Žižkova hradu a připojil je ke svému dalšímu panství - Třebušínu. Ve Vrbičanech nechal (zřejmě na místě původní tvrze) v letech 1786-9 vybudovat pozdně barokní zámek s rozsáhlým parkem. Po jeho smrti r. 1801 držela obě panství jeho žena Josefína (Josefa hraběnka Straková z Nedabylic, 1736-1802), která však záhy rovněž zemřela (r. 1802). Ve své závěti odkázala veškerý majetek synovci Františku Karlu Puteanimu. Od něho koupil v roce 1843 Vrbičany mlynář Antonín Vávra z Nymburka s manželkou Františkou, ale ten je záhy prodává (22.června 1845) panu Jenšíkovi, rytíři z Ježova. Dne 3.ledna 1862 po smrti rytíře zdědily Vrbičany Ignác, Sáva a Eugen z Ježova. Od Ignáce z Ježova koupila 9.února 1872 zámek a statek Vrbičany Terezie, hraběnka z Herbersteinu na Libochovicích, rozená kněžna z Dietrichsteinu, která jej věnovala svému synu Janu Josefu hraběti z Herbersteinu. Zpustlý a zanedbaný zámek se upravil v klasicistním stylu a přestavěl se i dvůr, než se mladý pán nastěhoval. Roku 1874 byl zrušen ve dvoře bývalý lihovar a r.1876 byl zrušen i pivovar. Hrabě také nechal na podnět svého bývalého vychovatele, profesora Matějíčka, zřídit v roce 1892 ve Vrbičanech českou školu. Původní budova školy byla ale nevyhovující a tak byla brzy na panském majetku postavena škola nová. Po Mnichovu byly Vrbičany zabrány německým vojskem a zámek se stal sídlem nucené nacistické správy majetku. V roce 1944 po nezdařeném atentátu na Hitlera se zde zastřelil nucený správce baron von Hartrott. V r.1946 byl zámek Vrbičany zkonfiskován na základě Benešových dekretů a využíván jako učiliště a internát Středního odborného učiliště zemědělského. Zámek byl opuštěn v r. 1991. Hospodářský dvůr užívala firma Sempra Praha. R. 2011 koupila od Ústeckého kraje zdevastovaný zámek firma Sempra Vrbičany s.r.o. a započala se záchrannými pracemi. Zdevastovaný, leč ožívající zámek je přístupný v návštěvních hodinách, po zbytek roku na objednávku prakticky kdykoliv..