synagoga

Nejpozději v polovině 18. století zakoupila zdejší židovská obec pozemek a vystavěla na něm modlitebnu s dřevěným stropem a šindelovou střechou poprvé zmiňovanou k roku 1756. Roku 1783 byla synagoga při velkém požáru Budyně poškozena natolik („…byla obrácena v hromadu kamene, na níž není možné stavět.“), že byla v letech 1786-7 v podstatě vystavěna znovu od základu na poněkud větším půdorysu. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům bylo zřejmě využito vhodného materiálu z ruin, novostavba ani nebyla zaklenuta. Kvůli napoleonským válkám se finanční situace obce příliš nelepšila, přesto se s neochotnou pomocí vrchnosti v letech 1825-26 podařilo vztyčit cihlovou klenbu a provést další dílčí úpravy. Zděná, pozdně klasicistní budova měla průčelí v pozdně rokokovém stylu. Další úpravy byly provedeny roku 1849, kdy byly v jihozápadním koutu hlavního sálu (snad kvůli nedostačující kapacitě stávající ženské galerie?) zřízen oddělený prostor tzv. „ženské synagogy“. Někdy po roce 1926 dostala synagoga nový krov. Po nacistické okupaci přestala synagoga sloužit svému účelu, roku 1943 byla prodána do soukromých rukou, v roce 1945 na ni byla uvalena nucená správa. Zdejší židovská obec nebyla po osvobození obnovena a synagoga přešla do majetku židovské obce v Lounech. Podle zmínky z roku 1957 sloužila zchátralá budova jako skladiště, později i jako obytný dům, dnes je nevyužita a chátrající. Jistým úpravám se budova přesto nevyhnula, v blíže neurčené době (možná již během války, či spíše těsně po ní) bylo mimo jiné zrušeno vnější schodiště na ženskou galerii, někdy před rokem 1979 vzalo zasvé rokokové průčelí, až na několik drobných detailů byla zcela setřena původní podoba průčelí stavby. V současnosti je synagoga, roku zařazená 2009 do seznamu nemovitých kulturních památek, v majetku města Budyně nad Ohří. V roce 2013 byl v souvislosti s plánovanými úpravami proveden stavebněhistorické průzkum, z jehož výsledků publikovaných v odborném tisku z větší části vychází i výše uvedené řádky..