© Michal Weinberger, 05/2018
Obec Čížkovice je vzdálena 5,5 km od Lovosic a 4 km od Třebenic. Je rodištěm stavitele mnoha památek na Litoměřicku O. Broggia. Vlastní zámek je prvním samostatným dílem jeho otce, stavitele Giulia Broggia, který zde žil.
Zámek postavený na místě renesanční tvrze ze 16. stol. Je trojkřídlý, jednopatrový se zesíleným přízemím. Dnes je v něm domov důchodců.
Větší část Čížkovic patřila až do husitských válek klášteru sv. Jiří v Praze, jenž držel i blízké Třebenice. ...Císař Zikmund zastavil r. 1436 tuto část vsi Janovi Kaplíři ze Sulevic na Košťálově, který již držel menší část vsi, kde byla i horní tvrz. Když v r. 1486 došlo k dělení majetku košťálovských Kaplířů mezi syny Buška Kaplíře ze Sulevic, dostal Čížkovice s několika vesnicemi Jan Kaplíř ze Sulevic. R. 1529 byly Čížkovice rozděleny mezi jeho syny Albrechta a Felixe. Albrecht obdržel starou, horní tvrz, Felix si vystavěl v dolní části vsi, Na Lavičkách, renesanční, tzv. dolní tvrz. Felix se však stal po Albrechtově smrti (r. 1554) držitelem celých Čížkovic. V r. 1623 byla Adamu Kaplířovi polovina jeho majetku pro účast na protihabsburském povstání zkonfiskována. Téhož roku koupil statek Čížkovice císařský rada Vof Ilburk z Vřesovic, který je postoupil Marii Magdaleně rozenému z Lobkovic, manželce Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Po její smrti (1633) odkázal Jan Rudolf Trčka Čížkovice nejvyššímu purkrabímu Adamu z Valdštejna. R. 1638 koupila Čížkovice spolu se statky Borčí a Košťálovem do dědičného vlastnictví za 83 578 zlatých rýnských Anežka rozená z Eberštejna, vdova po plukovníku Jiřím Waldemarovi z Varrensbachu, znovu provdaná za plukovníka Wernera z Palantu. Při švédském vpádu r. 1639 byly celé Čížkovice vypáleny a zpustošeny. Po smrti Anežky z Palantu r. 1655 převzal Čížkovice její syn z prvního manželství Gustav Adolf z Varrensbachu. Nový majitel se rozhodl zpustlou čížkovickou dolní tvrz přestavět na barokní zámek. K přestavbě došlo patrně v l. 1658 – 1665 a je prvním samostatným dílem Giulia Broggia, který v této době přišel na Litoměřicko a r. 1658 se v Čížkovicích oženil a pak zde bydlel. Byla to zřejmě trojkřídlá jednopatrová barokní stavba s mírně vystupujícím rizalitem, v němž je hlavní portál v pilastrové edikule s rozeklanou římsou. V přízemí se zachovaly ještě původní valené barokní klenby s lunetami. Bývalý hlavní sál a další místnosti mají jednak raně barokní štukovou výzdobu stropu a jednak výzdobu pocházející z 19. století. V zámku se zachovaly i zbytky tvrze – východní armované nároží příjezdové a severní strany. Po smrti Gustava Adolfa z Varrensbachu prodaly děti jeho druhé manžely Čížkovice r. 1692 klášteru sv. Jiří v Praze, a tak se opět vrátily svému nejstaršímu držiteli. Zdejší zámek se stal letním sídlem abatyší, a byl proto upraven. Za zámkem vznikl v 18. století park a s kaplí (v 19. století zanikla), obklopený vysokou zdí, na níž byly umístěny rokokové vázy. Poté se zde až do r. 1945 vystřídali další majitelé. Po r. 1945 byl čížkovický velkostatek zkonfiskován a do zámku byli dočasně umístěni jak rekonvalescenti političtí vězňové, propuštění z koncentračního tábora v Terezíně. Po několika dalších držitelích byl zámek předán do správy ONV v Litoměřicích pro domov důchodců. Zámek byl dále upravován (v r. 1967 interiér, v r. 1970 fasáda), takže jeho původní barokní vzhled téměř zanikl.
V době kdy Čížkovice byly v majetku Gustava Adolfa z Verrensbachu, asi začátkem 2. pol. 17. stol., byla dolní zchátralá tvrz v Čížkovicích přestavěna na barokní zámek. ...Později byl zámek prodán klášteru sv. Jiří v Praze a stal se letním sídlem abatyší, byl obehnán zdí a založen park. Po roce 1819 byl zámek výrazně přestavěn..
