
Kostel stojí na horním okraji silně svažité návsi. Hlavní průčelí je jižní, z návsi k němu přes bývalý hřbitov vede dnes silně poničené a neprůchodné schodiště. Ke kostelu je nutno obejít hřbitov a shora otvorem v jeho ohradní zdi projít. Kostel je jednolodní s odsazeným, polygonálně uzavřeným presbytářem. Loď je na obou stranách rozšířena segmentovými rizality. Po obou stranách presbytáře se nacházejí přízemní přístavky, patrně sakristie. Vlastní kostel má zevně výraznou římsou vyznačena dvě patra. Průčelí vrcholí tympanonem, po obou stranách osového portálu a okna je po dvou nikách neosazených žádnou plastikou. Míra zachování vnitřního zařízení je vzhledem k poválečnému osudu stavby nejistá, nacházel se tu titulní obraz od Petra Brandla z roku 1710.
Filiální kostel nechali postavit majitelé bílinského panství roku 1708. Po roce 1945 byl vydán na pospas živlům všeho druhu, takže počátkem 90. let byl jeho stav naprosto dezolátní. Na rozdíl od zdejšího zámku se jej podařilo důkladně opravit.