Oltářík

Za obcí Děkovka po 400 metrech narazíte u silnice na rozcestník. Zde necháte auto stát a na hrad je to už po turisticky značené cestě 10 minut volné a pohodové chůze. Cesta je slušná a dá se tam jít i v sandálích..

V okolí Oltáříka držel vsi Chrášťany a Děkovku. K ochraně svého majetku si nad Děkovkou vystavěl v druhé čtvrtině 15. století hrad, který měl chránit jeho statky od jihu a jihovýchodu, kde se rozkládala panství a hrady katolických pánů z Házmburka a Kaplířů ze Sulevic. Hrad Oltářík měl zřejmě účel čistě vojenský, čímž lze vysvětlit i jednoduchost jeho stavebního vybavení. Jakoubkovo postavení se měnilo; z husitského válečníka se stal bohatým feudálem a jeho jednání nepochybně určovaly i finanční zřetele. Jakoubek a jeho syn Jan postoupili Oltářík Janovi z Polenska a z Vršovic a slíbili získat královská potvrzení pro hrad i vsi Chrášťany a Děkovku. Tehdy se také Oltářík připomíná poprvé. Rydkéř z Polenska a jeho synové (i Jan) získali od Jakoubka z Vřesovic též Ploskovice a postoupili mu za to hrad Kyšperk, držený Jakoubkem již r. 1435, který měl pro něho zřejmě větší cenu. Od Mikuláše z Polenska získali hrad Oltářík v r. 1468 Jan a Oldřich z Házmburka, kteří měli v této nejisté době zájem na ochraně svých držav ze severozápadu. Pak jsou další osudy hradu neznámy. V druhém desetiletí 16. století držel hrad Vilém z Illburka, který ho r. 1531 odkázal své manželce Anežce, jíž bylo v r. 1544 jeho držení spolu s vesnicemi Chrášťanami a Děkovkou potvrzeno. Tehdy již byl Oltářík označen jako pustý. Kolem r. 1550 získal Oltářík Volf z Vřesovic, po jehož smrti nastaly mezi dědici spory. Při urovnání připadl r. 1576 s okolními vesnicemi Lahovicemi, Řisuty, Chrášťanami a Děkovkou Janovi z Vřesovic, který je připojil k Podsedicům. Je však nepochybné, že hrad chátral již dříve a ztrácel svůj vojenský význam. V pozdějších dobách se pro něj užíval název Hrádek. Zbytky hradu Oltáříka se zachovaly na výrazném skalnatém kopci s příkrými svahy blízko obce Děkovky. Cesta ke hradu se otáčí kolem kopce a je zřejmé, že přístup tudy byl snadno hájitelný. Na severní straně jsou zachovány zbytky věžovité brány. Podle A. Sedláčka bylo ještě v r. 1846 vidět obě branky na začátku i na konci průjezdu. Obě byly úzké, jen pro pěší. Na západní straně je poněkud více místa a zde mohly být nějaké stavby. Cesta však pokračuje a z východní strany přichází k vlastní hradní budově – věžovité obytné stavbě, která má půdorys nepravidelného čtverhranu se zaoblenými rohy na západní straně. V patře byla okna i arkýř..