Pozůstatek skalní kaple
© Jiří Čížek 04/2026
Pozůstatky skalní kaple u Mírkova (u Povrlů nedaleko Ústí nad Labem) jsou dnes už jen nenápadným, ale historicky zajímavým místem. Původně zde kolem roku 1800 místní muž Erasmus Rössler vytesal do skály jeskyni, kam umístil nalezenou sošku Panny Marie. Místo se postupně stalo poutním a díky darům byla v letech 1858–1859 nad jeskyní postavena kaple Navštívení Panny Marie, která přitahovala věřící z okolí. Po druhé světové válce však kaple začala chátrat a v 70. letech 20. století byla postupně zničena – nejprve byla odstřelena věž a následně zbořena i zbylá část stavby. Dnes se na místě dochovala pouze vytesaná skalní poustevna a drobné zbytky zdiva. Lokalita je nyní známá spíše jako zajímavý turistický a lezecký bod, kde vznikla via ferrata Poustevna, ale stále připomíná kdysi významné poutní místo zasazené do skalní krajiny.
Tajemství Ďáblovy stěnyVětšina lidí to brala jako legendu. Pro Jirku a Alenu to ale byla výzva. „Podle mapy by tu někde měl být starý výstup,“ ukázal Jirka na mobilu. „Nebo taky slepá ulička,“ odpověděla Alena, ale už si nasazovala lezecký úvazek. Skála byla strmá a nepřehledná. Moderní vybavení jim pomáhalo, ale terén byl zrádný. Každý krok museli jistit. "Tady někdo lezl už dávno před námi,“ všimla si Alena staré, zrezlé skoby. „Takže ta legenda není úplně mimo,“ usmál se Jirka. Při dalším postupu narazili na úzkou skalní spáru. „Tohle v mapě není,“ řekla Alena. „Možná právě proto to nikdo nezná.“
Protáhli se dovnitř. Bylo to těsné, temné a nepříjemné. Ale když vylezli na druhé straně, otevřel se před nimi nový úsek stěny – přístupný, ale skrytý. „To je ono… zkratka,“ došlo jim. Slunce už zapadalo, tak se rozhodli přespat na malé polici ve skále. Ráno pokračovali. Poslední úsek byl nejtěžší – hladká stěna, minimum chytů, maximum soustředění. „Ještě kousek!“ zavolal Jirka. A pak stáli nahoře. Pod nimi se rozprostírala krajina bez lidí, bez hluku, jen ticho a prostor. Alena si sedla a sundala helmu. „Víš, proč to nikdo neprozradil?“
Jirka se na ni podíval. „Aby to tady zůstalo takhle.“
Chvíli mlčeli. „Dáme to na net?“ zeptal se po chvíli Jirka. Alena zavrtěla hlavou. „Ne všechno musí být sdílený.“
Jirka přikývl. Mobil zůstal v batohu. A tajemství Ďáblovy stěny zůstalo… tajemstvím..
|
Přihlášení |
