Čertova hráz

Na přelomu 18. a 19. století v důsledku zhoršující se bezpečnostní situace byly pro vojenské účely zabaveny koně a povozy do té doby zajišťující dodávky dřeva do Brna z městských lesů. Proto musela být využita alternativní doprava po vodě. V roce 1802 zřídila správa kuřimského panství na potoce protékajícím od Pejškova v polesí Lažánky kamennou hráz k zadržování vody. Hráz byla dlouhá 17 sáhů (32,2 m) a široká u paty až 5 sáhů (9,5 m). K plavení dřeva bylo zapotřebí zadržet dostatek vody, která se po nashromáždění vypustila a dříví mohlo být dopraveno do řeky Svratky a po ní do Brna. K zachycení dřeva byla před městskými hradbami zřízena takzvaná náplavna. V roce 1804 byla zhotovena podrobná mapa celé plavební trasy. Plavební kanál od hráze po Svratku měřil 1328 metrů a délka plavení po Svratce činila 24 584 metrů. Tento systém plavení byl organizačně náročný, ale levný. Proto byl také využíván až do roku 1850. Jediným pozůstatkem po plavení dříví jsou ruiny hráze, pro niž se vžil název Čertova hráz. Náplavnu v Brně již připomíná pouze název ulice.