
Nejstarší částí hradu je jádro v nejvyšší poloze staveniště. Jde o bergfritovou dispozici lichoběžníkového tvaru o délce přibližně 55 metrů a šířce 12–25 metrů. Zbyly zde pouze základy a destrukce budov. Válcový bergfrit stál v čele jádra, dnes z něj zbylo pouze torzo, vlastně jen interiér, který nezkušenému návštěvníkovi může připomínat spíše studnu. Berfrit měl průměr okolo 8,5 metrů a vnitřní světlost přízemí 2,3 metru; síla zdiva byla 3,1 metru. Nejstarší palác stával naproti bergfritu v jihovýchodním nároží jádra, zatímco tradičnější místo pro palác na konci dispozice zaujal vstupní příhrádek. Před palácem jsou zbytky cisterny vylámané do skály. Další objekt stál vedle bergfritu při severní hradbě jádra. K nejstarším částem hradu patřilo nepochybně také předhradí, které obklopuje jádro ze severní a východní strany. Leží o 5 metrů níže a nebylo odděleno příkopem, což v této oblasti není neobvyklé; nicméně jižně… číst dále
Hrad Loučka stával na úzkém skalnatém hřebenu. obtékaném ze tří stran řekou Loučkou. Byl vystavěn jako správní a vojenské centrum samostatného panství, které vzniklo oddělením loučské kotliny od rozlehlého deblínského dominia. Vytvoření loučského statku můžeme časově zařadit do 30. let 13. století, neboť již v r. 1236 se po Loučce píše Hartleb, který byl příslušníkem rodu pánů z Deblína. V l. 1292–1303 se v pramenech objevuje Budiše a jeho syn Vítek z Loučky. Ve 14. století vlastnil Loučku rod pánů z Kunštátu, kteří zde měli svého purkrabího. V r. 1366 jím byl příslušník místní drobné šlechty Dětřich z Chvališova, zaniklé vesnice, která stávala v údolí potoka Libochůvky v místech, kde je dnes osada Chytalky. V r. 1390 byli držiteli hradu bratři Vilém, Smil a Čeněk z Kunštátu a Loučky. Hrad byl částečně rozbořen za husitských válek a úplně zničen v druhé polovině 15. století, patrně za… číst dále
Byl vystavěn jako správní a vojenské centrum samostatného panství, které vzniklo oddělením loučské kotliny od rozlehlého deblínského dominia.
Se po Loučce píše Hartleb, který byl příslušníkem rodu pánů z Deblína.
Se v pramenech objevuje Budiše a jeho syn Vítek z Loučky.
Loučku vlastnil rod pánů z Kunštátu, kteří zde měli svého purkrabího.
Vlastnil hrad Dětřich z Chvališova.
Byli držiteli hradu bratři Vilém, Smil a Čeněk z Kunštátu a Loučky.
Hrad byl částečně rozbořen za husitských válek a úplně zničen patrně za česko-uherských válek.
Je hrad uváděn jako pustý.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.