Újezd u Tišnova

Na ploše mezi nimi jsou dodnes patrné průzkumem odkryté 1, 3 m široké základy dvouprostorové budovy obdélníkového půdorysu o rozměrech 14 x 7,6 m. Osídlenou plochu chránila později obvodová hradba a na východě jen zemní val..

Opevnění bylo dřevohlinité (tedy val a palisáda), dispozici vymezovaly dva příkopy. Ve druhé stavební fázi pak probíhala stavba kamenné obvodové hradby, která však nebyla dokončena. Na nádvoří pak vzniklo několik malých budov (kuchyně, kovárna, čeledník). Na severní straně, kde je svah nejprudší, opevnění úplně chybí (zaniklo). V současné době jsou na lokalitě (díky průzkumu) znatelné přízemní relikty zdí; místo je však celé zarostlé kopřivami a jinými bylinami a náletovými křovinami..

Nekuda – Unger (1981) píší, že „tvrz byla sídlem domácího rodu, z něhož se v písemných pramenech uvádí r. 1334 Půta“. Ve stejném roce se v historických pramenech zmiňuje existence fary v obci. K ní patřil dosud stojící kostel sv. Jiljí, který pochází z 2. poloviny 13. století, má románské prvky a byl upravován v 18. a 19. století. Tyto údaje logicky doplňuje Plaček (1996) informací, že „roku 1350 byli držiteli hrádku bratři Lovek a Hereš z Újezda, v jejichž rodu panství setrvalo až do roku 1469. Avšak tehdy byl už hrádek opuštěn“ jak to ostatně dokazují nejmladší nálezy z archeologického průzkumu. Ovšem Musil (1987) shodně s turistickým průvodcem uvádí, že hrádek byl postaven ve 14. století pány z Lomnice, později jej získali Pernštejnové a za nich zpustl. V r. 1593 nazýván „Hrádkem“. V l. 1975–76 zde proběhl archeologický průzkum, který odkryl základové zdivo, potvrdil obdélníkovou dispozici malého hradu s věžovitým kamenným dvojdílným palácem. Nálezová situace napovídá, že sídlo mělo dvě hlavní stavební fáze. Ve 13. století stál už věžovitý palác patrně obklopený valem a dřevěnou palisádou, kterou ve 14. století nahradila kamenná (ovšem nedokončená) hradba a menší objekty na plošině. Hrádek byl tedy dokončen jen provizorně. Na hradě byl nalezen rozsáhlý soubor keramiky a kovových předmětů a torzo hliněné figurální plastiky. Průzkum prováděli za odborného dohledu Moravského muzea Vladimír, Lumír a Mojmír Poláčkovi z Brna. Hrádek Újezd patřil do soustavy hradů a hrádků podél říčky Loučky (Bobrůvky), které sloužily nejen jako sídla místní šlechty, ale i k ochraně středověkých komunikací kolonizovaného kraje a v případě nedokončeného hrádku Čepička k ochraně kláštera Porta Coeli. Není bez zajímavosti, že vesnice Tišnovská Nová Ves ležící uprostřed hlavních hradů oblasti (Žďárec, Újezd, Rysov, Košíkov a Víckov) se původně nazývala „Hrada“..

Potomci bratrů Lovka a Hereše z Újezda (doložení držitelé z roku 1350) drželi panství do roku 1469, kdy už byl hrádek pustý. K zániku sídla došlo dobrovolným opuštěním, což odborníky překvapuje, neboť vzniká otázka, kam se držitelé panství uchýlili. Uvažuje se o zřízení nového sídla ve vsi či na dvoře v Lubném, které bylo roku 1386 k panství připojeno..