Deblín

A to i přesto, že ještě před sto lety byly jeho vysoké zdi částečně zachovalé. Ovšem levný materiál z jeho zdí byl zdrojem pro místní obyvatele pro druhotné použití, a tak po zdech dnes nejsou na povrchu žádné památky. S jistotou však víme, že zdi byly až 2 m silné. Určité terénní náznaky v podobě nerovností mezi dnešní zástavbou zde sice existují, ale jsou nejisté a nebo budou jistě značně přetvořené. Těžko tak popisovat hrad, který již neexistuje a pokud se mi dostanou do ruky nějaké historické materiály, z nichž bude možné dovodit jeho podobu, toto doplním. Prozatím musíme zůstat u toho, že hrad nezaujal žádnou výraznou podobu, snad dokonce stál v mírném svahu pod kostelem, který patrně jeho jádro převyšoval (?). Z utváření zástavby, která často v podobných případech kopíruje do značné míry historickou situaci utváření zaniklého sídla, se dá předpokládat, že hrad měl oválný tvar, s jádrem s osami asi 40 – 45 m, obtočeným jistě příkopem a valem. Po jižním valu snad zůstala terénní terasa a po ní vede vedlejší zaoblená komunikace. Spleť úzkých silniček místo bývalého hradu v podstatě obtáčí ze všech stran a také podle nich dovozujeme jeho rozměry a okrouhlé utváření, které respektují přibližně i novodobé domy. Hrad neměl příliš vhodnou polohu pro obranu, dobře chráněný byl jen na jižní straně, která se svažuje do údolíčka v obci, kterým vede potok. Severní strana, kde v předpolí stál kostel, pak zřejmě místo hradu i mírně převyšovala. Na obou dalších stranách, západní a východní, byl, zdá se, šikmo se svažující terén. Terén bez zástavby domků však mohl mít zcela jiný sklon a mohl být i jinak utvářen, to se však dnes dá jen těžko určit. Jistý je tak jen jižní sklon svahu, jehož horní část hrad zaujal. Všechny otázky tak dnes může zodpovědět jen archeologický výzkum a napovědět by snad mohly i nějaké dobové kresby či fotografie. Vzhledem k tomu, že ještě před stoletím zbytky hradu byly viditelné, je možné, že někde nějaké zapomenuté stále existují a čekají na své zveřejnění.

1240 purkrabím v Brně. Buď on, nebo některý z jeho předků dostal patrně hornatý kraj na potoce Bolehlávce výsluhou a asi položil základy hradu. V 30. letech 13. století tu byli Deblínští už pevně usazeni a těšili se patrně velké vážnosti u zeměpánů, takže nemuseli postoupit nic ze svého majetku klášteru cisterciaček, který v Tišnově, téměř na samých hranicích deblínského statku, založila v r .1233 vdova po Přemyslu Otakarovi I. královna Konstancie. Deblínští páni, kteří měli těsné styky s dvorským prostředím, si vybrali k stavbě svého opevněného sídla planinu na levém břehu potoka Bolehlávky, proti osídlenému ostrohu a rozsáhlý areál ohradili příkopem a hliněným valem. Tam, kde nebylo účelné budovat val a příkop, zvýšili stavitelé deblínské pevnosti sklonový úhel svahu, po němž byl přístup ke hradu znemožněn náspem s příkrou vnější stěnou. Současně založili na hradě románskou trojlodní baziliku, jejíž výstavbu můžeme zařadit do 30. let 13. století. Na stavbu kostela i hradu se používalo červeného drásovského pískovce. Byl z něho vytesán podstřešní obloučkový vlys, jehož části byly odkryty při zemních pracích u kostela, i nárožní kvádry, jichž se později, když hrad zanikl, použilo na stavby domků, hospodářských objektů i pilířů stodol, kde je můžeme vidět dodnes. Výstavba hradu a kostela pokračovala až do 90. let 13. století. Prováděl ji Archleb z Deblína, který se v pramenech připomíná v l. 1233 - 1286, a Jenec z Deblína, o němž máme záznamy z l. 1234 - 1274. Někdy na počátku 90. let 13. století nastává zlom, protože deblínský rod vymřel po meči. Tehdy došlo k dělení rodového majetku. Největší část deblínského panství dostala dcera Jence z Deblína Kateřína a přinesla je věnem svému manželu Tasu z Lomnice. I za těchto rodinných zvratů byl hrad nepochybně dokončen a později dále upravován, obdobně jako většina ostatních hradních staveb. Sídlili na něm páni z Lomnice, kteří se zvali po Deblíně z Deblína. V l. 1371 - 1389 to byli bratři Jenec a Proček. R. 1390 uznala Markéta, dcera Jence z Lomnice a Deblína, svého manžela Čeňka z Kunštátu za spolumajitele hradu Deblína a vsí, jež k němu patřily, ale téhož roku postoupila deblínský statek bratrům Benešovi, Vaňkovi a Čeňkovi z Lomnice. Čeněk tu sídlil ještě r. 1412. R. 1415 prodal Jan z Lomnice Deblín s příslušenstvím Archlebovi z Věteřova. Po něm držel hrad r. 1449 Jan z Drahotuš, v r. 1464 Vaněk z Boskovic, který se syny Václavem, Albrechtem, Jaroslavem a Ladislavem prodal hrad r. 1470 městu Brnu. Deblínský hrad nebo, jak se později uvádělo, zámek, se stal středem správy městského statku, k němuž patřilo na 20 větších i menších vesnic. Stával ještě v druhé polovině 16. století; nejstarší hospodářský záznam panství, urbář, sepsaný v r. 1570, mluví o vesnicích příslušejících k zámku Deblínu. Město Brno nemělo zájem na udržování pevnostní stavby a ta zvolna chátrala. Možná, že vrchnost sama uspíšila její zničení, když dovolila nebo nařizovala, aby se z bývalého hradu odebíral stavební materiál. Dnes se z hradu zachovaly jen mělké příkopy a nevysoký val a jen zasvěcený místní znalec dokáže určit polohu bývalého hradiska; na jeho prostranství byla postavena někdy v druhé polovině minulého století prostorná školní budova a za ní několik domků, jež svým nepravidelných uspořádáním naznačují, že některé navazovaly na zbytky hradních budov.

Ten však nezanechal dědice a tato větev pánů z Deblína záhy vymírá. V roce 1295 se po Deblíně píše také Demeter z Bukova. Hrad pak měl přejít v roce 1299 darem, od vdovy po Demeterovi Gertrudy, řádu německých rytířů. K tomu však nedošlo a hrad připadl Tasovi z Lomnice, který byl manželem Gertrudiny sestry. V roce 1415 pak od pánů z Lomnice koupil hrad Archleb z Věteřova. Později patřil pánům z Boskovic, od nichž hrad koupilo v roce 1466 město Brno. Hrad začal definitivně pustnout někdy kolem roku 1570, kdy je ještě uváděn jako zámek (neboli hrad)..

64, u farní zahrady a domech č. 100 a 103\". Podle Oharkova názoru byl z materiálu hradu úplně vystavěn kostel, škola a 7 usedlostí. \"Z bývalého panského dvora, který navazoval na hrad, se dodnes zachovaly poblíž hřbitova oblouky dvou bran\", píše dále Patočka. Patočka na základě výše zmíněných údajů provedl i terénní obhlídku, jejíž výsledky v článku zveřejňuje. Píše o živém pomístním názvu \"Na hradě\", o třech stodolách severozápadně od kostela, které ve svém zdivu mají druhotně zasazené pískovcové kvádry shodné s armaturami severozápadního nároží kostela a tyto armatury jsou patrné i na budově školy a na neomítnutých budovách býv. panského dvora. Zdá se tedy, že podle všech dnes zjistitelných indicíí můžeme považovat zprávu V. Oharka z roku 1923 za hodnověrnou....