Carcassonne

Architekt Violet le Duc je zrekonstruoval jen na základě několika fragmentů nalezených v rozbořeném městě. Řada vědců Violet le Ducovi zazlívala jeho postup, kdy jeden nalezený prvek z původního opevnění zopakoval na celých hradbách. Nicméně dojem je opravdu velkolepý. Po vstupu do Carcassonne na vás čekají středověké ulice a kamenné domy. Kromě toho můžete zavítat do románsko-gotického kostela, navštívit zámek a místní muzeum inkvizice. Nebo se zkrátka jen tak toulejte uličkami a těšte se z atmosféry místa. Carcassonne se stalo významným kulturním centrem. Za mohutnými hradbami se pravidelně konají koncerty a šermířská vystoupení. Milovníci středověkých zbraní si v několika místních obchůdcích také přijdou na své. Carcassonne byla roku 1997 zařazena na seznam kulturních památek organizace UNESCO..

n. l. se na malém návrší usadili iberští Keltové. Roku 122 dobyli tuto oblast Římané a opevnění někdejšího oppida vylepšili. Ve 3. století okruh hradeb zesílili a přistavěli několik věží. Tak začalo vznikat hradební město Carcassonne. Do poloviny 5. století ovládali region Římané, poté padlo město do rukou západních Gótů a v 8. století město obsadili Arabové. Ale franský král Pipin Krátký je roku 759 vypudil a Carcassonne se stalo franským lénem. Po smrti Karla Velikého, kdy se začalo s dělením Franské říše, město připadlo rodu Trencavelů, za jejichž vlády dosáhlo nebývalého rozkvětu. V následujících letech se o Carcassonne často bojovalo, trencavelští se je neustále snažili ubránit. Následkem toho bylo hospodářství regionu silně poškozeno a období kulturního rozkvětu vzalo za své. Konečně roku 1240 město připadlo s konečnou platností francouzskému králi, který nechal celé okolí srovnat se zemí. Začleněním do oblasti královského vlivu se začalo rychle rozvíjet a během následujících dvou století získalo svoji současnou podobu. Roku 1262 vznikl na levém břehu řeky nový městys – La Bastide Saint-Louis. Zde se naplno rozvíjelo hospodářství a obchod, kdežto staré město sloužilo jako královská pevnost. Po pyrenejském míru roku 1659 byl k francouzské říši připojen Roussillon a Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat a tak se opevnění pomalu rozpadalo. V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení, zatímco takzvané spodní město se dále rozrůstalo. Teprve architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Meriméem postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace..

Hradní paní byla žena saracénského krále Balaacka, Carcas. Aby hrad zachránila, uchýlila se ke lsti. Z posledních zásob nechala vykrmit prase a když bylo dostatečně tlusté, shodila jej z hradeb přímo před Karla Velikého. Obléhatelé byli již sami na hranici vyčerpání a tak si při pohledu na vykrmené zvíře mysleli, že na hradě musí být jídla víc než dost. Zdrceně se tedy obrátili na cestu k domovu. Rozradostnělá tímto úspěchem nechala Dame Carcas znít všechny městské zvony. Karlovo vojsko si na odchodu jenom povzdechlo Dame Carcas sonne, což znamená, Deme Carcas zvoní. A tak přišlo Carcassonne ke svému jménu..