
V centru severoirského města Antrim je v zámeckém parku hradní motta z 2. poloviny 12. století. Město je správním centrem stejnojmenného hrabství, žije v něm přibližně 25 600 obyvatel. Prochází jím železniční trať z Belfastu do Derry, má proto dobré vlakové spojení s oběma městy. Motta se nachází v jižní části parku u řeky Six Mile Water, 800 m jihozápadně od vlakové zastávky. Zámecký park Antrim Castle Gardens & Clotworthy House je volně přístupný v běžnou denní dobu. Zavřený je pouze 1. ledna, 25. a 26. prosince. Je v něm parkoviště a občerstvení. Na vrchol motty stoupá spirálový chodník. Další zajímavostí Antrimu je zdejší předrománská klášterní kruhová věž z 10. nebo 11. století. Z města vede krátký pěší a cyklistický okruh ke břehu jezera Lough Neagh. To je největším jezerem na souostroví Irska a Británie.
Na vrcholu motty stála dřevěná strážní věž, chráněná kruhovou palisádou. Irské motty se většinou kamenného opevnění nedočkaly. U motty v Antrimu se předpokládá existence předhradí. To mohlo být v prostoru severovýchodně od motty. Parkové chodníky zde vymezují jeho možný obvod. Motta měla vlastní kruhový příkop, který je stále patrný především na severní a východní straně. Výška motty je přibližně 9 m..
Největší podíl dostali účastníci jeho válečné výpravy. K nim se brzy přidali další novousedlíci z řad anglonormanských dobrodruhů. Každý šlechtic si zajistil své pozemky výstavbou motty. Dřevěný hrad na uměle navršeném kopci mohl stát během dvou týdnů. K nim patří také motta ve městě Antrim. Její zakladatel dnes není znám, nebo není uváděn. Poloha motty není náhodná, Anglonormané mnohdy stavěli hrady někde u vody. Mottu v Antrimu postavili na břehu řeky Six Mile Water u jejího ústí do jezera Lough Neagh. Měli tak přímou kontrolu nad zdejším přístavem. Jezero ve středověku patrně sahalo až k mottě. Mělký záliv řeka během staletí postupně zanesla sedimenty. Dnes je jezero od hradu vzdáleno 400 m. Anglonormané občas stavěli hrady blízko keltských klášterů, které byly tehdejšími civilizačními centry země. Měli tak z hradu přímou kontrolu nad porobeným obyvatelstvem. Na některých místech v Irsku proto vidíme anglonormanské hrady ve dvojicích s keltskými kláštery. Je tomu tak nejen v Antrimu, ale také například v Kilkenny, Kildare a Clonmacnoise. Před příchodem Anglonormanů patřil Antrim království Dál Araide. Jan de Courcy byl vládcem Ulsteru v letech 1177-1205. Po něm zde vládl Hugo deLacy (1205-1210, 1226-1242). V období 1265-1333 zde vládli de Burghové, hrabata z Ulsteru. V mezilehlých obdobích podléhal Ulster přímo anglické koruně. Majitelé Antrimu byli vazaly těchto šlechticů a anglického krále. Anglická vláda v 1. polovině 14. století v Ulsteru slábla a Irové nakonec získali většinu zabraného území zpět. Angličanům zbyl v Ulsteru pouze hrad a město Carrickfergus. Antrim se stal součástí nového irského teritoria Clannaboy, které existovalo v období 1295-1605. Hrad Antrim někdy na začátku tohoto období zanikl. V 16. století začala druhá anglická kolonizace Irska. Ulster vzdoroval do začátku 17. století, byl proto Angličany a Skoty kolonizován nejintenzivněji (Plantation of Ulster). Antrim získal Hugo Clotworthy, který zde v roce 1613 zahájil stavbu zámku Antrim Castle. Stavba byla dokončena v roce 1622. Zámek stál vedle motty na břehu řeky. V jeho okolí vznikl rozsáhlý park. Patrně Irská republikánská armáda zámek v roce 1922 vypálila. V sedmdesátých letech 20. století byl pustý zámek zbořen. Zámecký park s mottou dnes patří městu. Mapa Antrimu v roce 1837 viz https://maps.nls.uk/view/246833710..