
Bazilika má půdorys řeckého kříže. Má čtyři menší kupole a hlavní největší s výškou 83 m zakončenou lucernou s kolonádou z korintských sloupů. Eklektická stavba je směsí románského a orientálního (byzantského) slohu. Čtyřhranná zvonice nacházející se v zadní části je vysoká 84 m a je v ní umístěn zvon Savoyarde, který je největším zvonem ve Francii. Byl vyroben roku 1895 v Annecy, měří tři metry v průměru a váží 18 835 kg, jeho srdce váží 1200 kg. Bazilice jej věnovaly čtyři diecéze v Savojsku a na Montmartre byl dovezen 16. října 1895. Průčelí baziliky tvoří tři arkády, před kterými jsou umístěny dvě jezdecké sochy. Bílý kámen pochází z lomů v Château-Landon. Architekt Paul Abadie jej vybral pro jeho trvanlivost a samočistící schopnost při kontaktu s vodou. Od roku 1928 je v nice na fasádě velká kamenná socha Krista vysoká pět metrů (autor Pierre Seguin).
Projekt na výstavbu baziliky zasvěcené Nejsvětějšímu Srdci Páně se poprvé objevil dne 4. září 1870, kdy byla po neúspěších v prusko-francouzské válce vyhlášená Třetí republika. Na konci roku 1872 Národní shromáždění zahájilo debatu o výstavbě Sacré-Cœur. Byl to jediný způsob, jak získat potřebné pozemky ve vlastnictví města a mnohých soukromníků. Po dlouhých jednáních byl zákon odhlasován 24. července 1873. Shromáždění nabídlo pařížskému arcibiskupovi Josephu Hippolytovi Guibertovi možnost převzít pozemky na vrcholku Montmartru vyvlastněním, pokud to bude nutné. Předpokládalo se rovněž, že kostel bude vybudován výhradně z veřejných sbírek a bude sloužit katolickému kultu. Výstavba baziliky na Montmartru měla též odkaz k Pařížské komuně a měla představovat pokání za činy, které se během ní udály. Pozemek má symbolický význam v tom, že na jeho místě 18. března 1871 po vstupu do Paříže nechal Adolphe Thiers umístit kanóny k ostřelování… číst dále
V předchozím článku „Co se dělo v Irsku v době Vikingů od 9. až do 12. stol.” jsme ukončili povídání událostmi v srpnu a září 1170, kdy doba Vikingů v Irsku náhle skončila. Nyní si nejprve obsah předchozího článku stručně shrneme. Poté se zaměříme na Anglonormanskou (Anglickou) invazi v letech 1169-1170, která dobu Vikingů v Irsku ukončila. Bude řeč o příčinách a průběhu invaze.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.