Ballincollig

Jde tedy spíše o strážní věž, která mohla plnit roli posledního útočiště. Takové věže, bergfrity, jsou v Irsku a Británii věcí zcela nevídanou. Hlavní hradní věže jsou v těchto zemích vždy rozměrné donjony. Ballincollig je proto jediný bergfritový hrad v Irsku. Půdorys zastavěné plochy odpovídá tvaru vrcholové plošiny nevysokého skalního suku, na kterém hrad stojí. Jižní část je o něco nižší než ta severní, hrad proto mohl být příčnou hradbou rozdělen na dva celky. Téměř obdélná dispozice je prodloužena k východu a jihovýchodu. Areál má rozměry přibližně 55 m od jihu k severu a 40 m od západu k východu. Obvod hradu vymezuje dosud z větší části stojící hradba. Bergfrit byl postaven u východní hradby. Byl zcela zasunutý, na obraně hradu se tedy aktivně nepodílel. Vstupní portál věže byl stejně jako dnes na východní straně prvního patra. Mohl být přístupný z ochozu hradby. Dnešní hrotitý portál s ostěním pochází teprve z roku 1857, kdy rod Wyse provedl romantickou opravu věže. Nad portálem je do zdi vsazena kamenná kartuše s písmenem W v erbu a letopočtem 1857. První patro je na všech stranách osvětleno čtyřmi úzkými okny. Temné přízemí bylo původně přístupné jedině shora po žebříku v podlaze a mohlo sloužit jako skladiště nebo vězení. Dnešní přímý vstup v jižní zdi byl proražen patrně při přestavbě v 15. století. Ve výklenku okna v severní zdi prvního patra začíná přímé schodiště v síle zdi, které v severovýchodním rohu přechází do točitého schodiště. V tomto místě je přímo na schodišti latrína s odpadovou šachtou v síle severní zdi. Schodiště je velmi úzké, osobu zde sedící na záchodě bychom museli přelézat. Místnost v druhém patře má dvě úzká okna v severní a jižní zdi. V jižním okně je sedadlo. Ve východní zdi jsou tři úložné schránky. Točité schodiště pokračuje do třetího patra, které bylo postaveno nejspíše až při přestavbě věže v 15. století. Schodiště zde původně mohlo končit na ochozu nad zapuštěnou střechou. Nejvyšší patro má na všech čtyřech stranách hrotitá okna s ostěním. Na vnitřní straně oken byly dřevěné okenice, po nichž zbyly dobře dochované kamenné točnice. Nová střecha již asi ochoz po obvodu neměla, zeď je příliš tenká. Byla ale taktéž zapuštěná, dešťovou vodu odváděly dosud patrné otvory v poprsní zdi. Při přestavbě v 15. století dostala všechna podlaží věže s výjimkou toho nejvyššího valené hrotité klenby, které nesou otisk košatiny. Starší irské klenby mají prkenné otisky bednění. Některé zdroje dnes kladou celou věž teprve do 15. století. V té době začala v Irsku výstavba věžových domů (obytných věží, což je druh tvrze). Proti tomuto datování hovoří poloha vstupního portálu vysoko nad zemí v prvním patře, což odpovídá zásadám starší hradní architektury. Naproti tomu věžové domy mají vstupy v přízemí. Holubi dnes kladou vejce do hnízd přímo na schodišti věže. Lišky by si na nich určitě rády pochutnaly, jenomže 2 m vzhůru do vstupního portálu nevyskočí. Vetřelci se tedy jen tak snadno do věže nedostanou ani dnes. Starší původ věže může naznačovat také výklenek severního okna v prvním patře, který má otisk prkenného bednění. Pod klenbami jsou patrné kapsy k uložení stropních trámů. Může jít o pozůstatky starších dřevěných stropů. Je ale také možné, že věž měla pod klenbami temná dřevěná mezipatra, která mohla sloužit jako skladiště nebo ke spaní. Tato podlaží by byla přístupná zespodu po žebříku. Patrně v 15. století byl v mezeře mezi věží a hradbou postaven vstupní přístavek. Je možno předpokládat, že zástavba stála po celém obvodu hradby. Mohla být lehčí hrázděné konstrukce, dnes po ní nezbyly zřetelné stopy. Na severní straně stál velký sál, v hradbě po něm zbyla tři okna. Většina hradby je dnes po celém obvodu zarostlá břečťanem a křovím. V jihovýchodním rohu opevnění stojí čtverhranná dvoupatrová věž, která byla zevnitř na spáru přistavěna k nároží hradby. Ve východní hradbě věž omezila použitelnost střílny pro lehké dělo. Přízemí a první patro byly plochostropé, mají dochované vstupy v severní zdi. Druhé patro má valenou klenbu s otiskem košatiny. Bylo přístupné přímým schodištěm v síle severní zdi. Schodiště začíná v prvním patře. Jeho vnější zeď dnes chybí, schodiště je proto dobře viditelné z vnitřního prostoru hradu. V jižním úseku hradby je patrná troska menší latrínové věže. Její pozůstatky jsou ale silně zarostlé křovím. Brána do hradu byla na východní straně u bergfritu, který tak vstup do hradu chránil. Hradba v tomto úseku až na skromné pozůstatky zanikla. Na hradě dnes není patrná žádná studna nebo cisterna. Anglonormanské hrady většinou stojí někde u vody, v okolí tohoto hradu ale žádný zdroj vody není..

století. Roger mohl na hradě postavit obvodovou hradbu a bergfrit. Hrad měl chránit jeho majetky před irským rodem MacCarthy, který se ke konci 14. století snažil získat zpět území, která jim Anglonormané vzali ve 12. a 13. století. V roce 1468 nebo 1469 jej Robert Coll prodal rodu Barrett. Hrad byl následně rozsáhle přestavěn. V roce 1591 do něj vtrhli Ondřej a Vilém Barrett s šedesáti muži a vzali tak hrad jejich bratranci Edmundu Barrettovi. V roce 1594 dostal šerif z Corku pokutu 100 liber za to, že odmítl vyhnat Edmundovy bratrance z hradu. Edmund získal Ballincollig zpět v roce 1595. V roce 1630 přešel hrad s panstvím kvůli dluhům do rukou Waltera Coppingera. Na začátku Irské konfederační války (1641-1653) jej obsadilo irské vojsko. Irové se tehdy postavili na odpor anglické vládě. V roce 1645 hrad po boji obsadilo vojsko pod vedením Murrougha O’Briena, prvního hraběte z Inchiquinnu. V roce 1689 byl hrad opevněn příznivci krále Jakuba II. (1685-1688), který v následujícím roce bojoval v Irsku o anglický trůn s Vilémem III. Oranžským (1689-1702). Po prohrané válce byl hrad opuštěn a zpustl..

Pan Barrett koupil hrad s panstvím před několika lety v pokročilém patnáctém věku po ukřižování našeho pána Ježíše Krista. Právě u nás probíhá kompletní přestavba, je tu proto trochu zmatek. Předloni si pan Barrett nechal kompletně přestavět palác. Loni se pustil do hradní věže, kterou opatřil novými klenbami. Letos zjara se pustil do naší administrativní budovy, takže jsem se musel i s archivem přestěhovat do věže. Díky novým klenbám je totiž věž ohnivzdorná a archív v ní zůstane. Zato já se mám před zimou stěhovat do nového pohodlného pokoje s krbem. Tady ve věži totiž žádný krb není, kvůli archívu jej pan Barrett zakázal. Žiji tady proto se svou ženou v zimě. Až se přestěhujeme, ani s loučemi se do věže po tmě chodit nebude, zamknu to na zámek a bude po starostech. Alespoň že tu máme teď v létě příjemný chládek. Mudrcové vašich budoucích dob budou psát, že pokud nebyl v hradní věži krb, tak se tam nežilo. Tak jednoduché to přece není. Tady jsem, ve věži, a krb nemám. Jó, náš hradní pán, ten má v paláci krásné krby. Pan kastelán se teď zrovna nastěhoval do nového a také má pěkný krb. Já a náš výběrčí daní si na nové bydlení ještě chvíli počkáme, snad se ale před zimou dočkáme. Naštěstí všichni tři s panem kastelánem dohlížíme na finance a na stavbu, tak si na to dohlédneme. Hradní stráže a služebnictvo mají smůlu, ti si musí na hradě ustlat, kde to jde. Klidně u koní, pokud je tam trochu teplo. Naše stráže nejsou žádní urození manové, jsou to poddaní se zbrojí ve službách našeho pána. Škodolibě mě zvali, že s nimi mohu jít v zimě na noc do velkého sálu. U nás v Irsku naštěstí mrzne jen málokdy, když ale mrazy přijdou, tak se z velkého sálu stane komunální dormitář. Krb je tam veliký, umrznout naše stráže a služebné přece nenecháme. To se tam pak topí ve dne v noci. Já jsem důležitý ouřada, na zimu budu mít vlastní bydlení s krbem. A když ne, tak budu raději mrznout ve věži. Můj bratr je mnich v klášteře. Tam také krby nemají. Na celý klášter mají jediný krb v kalefaktoriu. Jen pan převor má pochopitelně vlastní krb. U nás na hradě je to podobné, v zimě se z velkého sálu stane komunální dormitář a kalefaktorium. Navíc nám po celý rok slouží jako jídelna. Jak tomu ve vaší budoucí době budete říkat? Občas to vidím ve snech, teď mi to leze do hlavy, ano, myslím tomu budete říkat závodní jídelna, tak to funguje. V kuchyni navaří ve velkém pro celý hrad a všichni jíme v naší závodní jídelně. To ale samozřejmě neznamená, že všichni jíme stejné pokrmy. Náš hradní pán Barrett s rodinou jedí to nejlepší a my ostatní se na ně přitom díváme. Například lososa si dají. Losos je sice v Irsku běžný, je z něj ale uměle exkluzivní jídlo za velmi drahou cenu. Odchyt a prodej je přísně regulován. My úředníci na lososa nemáme a proto si jej nedáme. Z ryb jíme především říční ryby a služebnictvo s chudinou mořské ryby. Takže tak to v naší závodní jídelně dostaneme naservírováno podle našeho společenského postavení. Občas jíme naše pokrmy se ženou na pokoji. Jak tomu ve vaší budoucí době budete říkat? Teď mi to leze do hlavy, ano, myslím tomu budete říkat take away. V tom případě pošlu ženu do kuchyně a ona nám to donese na pokoj. Ve snech také vidím, že vašim sluhům občas zavoláte a necháte si pokrmy doručit. Nechápu ale přesně jak ty vaše volací aparáty budou fungovat. Já si zavolám na služebnictvo z okna věže a někdo nám to donese. Nevolám jedině když je pan Barrett s rodinou na hradě. On je totiž jediný, kdo může z okna na služebnictvo volat. To bych měl pěkný průšvih, kdyby mě slyšel. Jíst pokrmy na pokoji ale není žádná zábava, to pak nikdo nevidí, že jíme něco lepšího. Vy jste si asi mysleli, že ve velkém sále hoduje šlechta, že? U nás samozřejmě občas také ano, nejvíce času tam ale tráví právě stráže a služebnictvo. Pan Barrett má menší soukromý sál přímo v paláci, tam hostí malé skupiny vznešených hostů. To se jim pak velký sál většinou jenom ukáže spolu s naší hradní věží. Jak se říká, čím větší, tím lepší. Na velikosti pánům vždy záleželo a vždy záležet bude. Hradní pánové si je totiž porovnávají. Co se naší věže týče, nevím, koho s tím chce pan Barrett ohromit. Jiní hradní pánové je mají mnohem větší. To ale panu Barrettovi říkat nebudeme. Panečku, to bychom špatně pochodili. To bych byl definitivně v zimě bez krbu. Dále je třeba zmínit naši velkokapacitní latrínu na jižní straně hradu. Ten smrdutý puch je příšerný, naštěstí mám ve věži vlastní soukromou latrínu. Který chytrák postavil velký sál na severní straně hradu a latrínu na jižní straně? V létě se do ní opře slunce a je tam na omdlení. Služebnictvo nám tam na noc věší naše oděvy, aby byly smrdutými puchy zbaveny vší a blech. S těmi totiž máme veliké problémy, větší než s páchnoucím záchodem. Jak budete ve vaší budoucí době říkat lidem, kteří mají vši? Občas to vidím ve snech, teď mi to leze do hlavy, ano, myslím jim budete říkat zavšivení všiváci. U nás na hradě jsme všichni zavšivení všiváci. Vidím ale ve snech, že většina z vás ve vaší budoucí moderní době zavšivení všiváci nebudete, to je dobře. O hubení vší a blech v irských záchodech jsem již napsal, pohlédni na můj článek o záchodě na tvrzi Donegal. Nejsem si jist, jestli ten smrad blechy zahubí, člověka ale jistě zamorduje. O tom dobře ví ten mládenec, co nám sem chodí čistit septik. Takže tak, konec psaní, jdu na oběd do naší závodní jídelny. S pánem bohem..