Mitrov

Hrad se poprvé připomíná roku 1358, kdy se podle něho píše Bohuslav z Mitrova. Ještě roku 1351 se psal po Víckově, stejně jako už dříve Bernard a Archleb. Datování archeologických málezů ze sondy L. Poláčka dosvědčuje život na hradě v průběhu 14. století. Zdá se tedy, že vladykové z Víckova založili v první třetině 14. století hrad na odděleném území, které zdědili po matce. Hrad je dvoudílný a ze tří stran ho obklopuje příkop a val, který je na přístupové severní straně rozšířený a na obou šíjových stranách zdvojený. K nároží mírně se rozevírajícího předhradí byla dodatečně přistavěna čtyřhranná věž, jejíž přízemí je nejlépe dochovanou částí hradu. Chránila prostou bránu prolomenou v hradbě a později nevelké předbraní.

Stavitelé hradu vybrali nejužší místo ostrohu, oddělili je hlubokým příkopem a za ním postavili zeď a věž, která ovládala nevelkou planinku za příkopem, stáčejícím se po mírnějším svahu a táhnoucím se podél hradiště až k opačnému konci opevněného areálu, kde končí v prudkém svahu nad řekou. Hlína z příkopu byla navršena na mohutný násep, na němž stála patrně dřevěná hradba. Z ní byla ovládána přístupová cesta z podhradní dědinky, zvané Podmitrov, úbočím vzhůru ke hradu. Vnitřek areálu obepínala kamenná zeď, jejíž zbytky se zachovaly dodnes. Na některých místech byla zvenčí podepřena kamennými pilíři. Na straně, již obtéká Bobrůvka, vedl napříč ostrohem ještě jeden příkop. Po zakladateli hradu Demeterovi z Bukové tu sídlil v r. 1297 jeho syn Bohuslav. V r. 1358 se po Mitrově psal jiný Bohuslav, který získal hrad Víckov s okolními vesnicemi; ten postoupil v r. 1365 mitrovské zboží markraběti Janovi. Hrad a k němu příslušný majetek však nepatřil Bohuslavovi celý. Díl tu měl také Vaněk z Potštejna, který jej postoupil v r. 1375 rovněž markraběti. Po Mitrově se psal v r. 1398 i Dobeš, který tu byl patrně purkrabím, neboť zboží bylo zeměpanské až do r. 1407, kdy je dal markrabě Jošt Hlaváčovi z Ronova. Od prvních držitelů Mitrova odvozoval svůj původ i rod Mistrovských. Hlaváč se psal po Mitrově ještě v r. 1433, i když jej v r. 1415 postoupil Vilému z Pernštejna. Později nastaly o Mitrov spory mezi pány z Ronova a Pernštejny, ale Pernštejnové, v jejichž zájmové sféře mitrovské zboží leželo, už hrad nepustili a drželi jej až do r. 1589. Hrad však postupně chátral a urbář z r. 1588 jej uvádí jako úplně pustý. Tehdy Jan z Pernštejna zastavil zboží na 6 let za 6000 zlatých Matyáši Žalkovskému ze Žalkovic. Po Matyášově smrti držel zboží jako úhradu za nezaplacené dluhy Václav Žalkovský se Žalkovic. Před Bílou horou náležel Mitrov Jindřichu Mistrovskému z Nemyšle, kterému byl v r. 1623 zkonfiskován. Mitrov koupil Šimon Kratzer ze Schönsperku, okamžitě jej prodal Hanuši Jakubu Magnášovi, zvanému Bergamosco. Při tomto převodu majetku se znovu mluví o pustém hradu Mitrově. Zachovaly se z něho zbytky hradeb a příkopů, rozvaliny hradního paláce a hranolové hradební věže s gotickým oknem.