kostel sv. Barbory

Od 16. století zde totiž stávala osada horníků, kteří v okolí dolovali stříbro, olovo a cín a jichž je sv. Barbora patronkou. Kostel postavil majitel panství hrabě František Adam Trauttmannsdorff v letech 1717-1724. Osada sice zmizela po vytěžení drahých rud, ale od 18. století se stalo z kostela oblíbené poutní místo. Kostel byl zrušen za Josefa II., ale okolní lid to nevzal vážně. Až po roce 1945 zmizel z kostela neznámo kam nádherný akantový hlavní oltář a další vybavení bylo rozkradeno nebo zničeno. Svatyně zůstala dlouhodobě pro kohokoliv zcela otevřena, takže se tam mohli podepsat i sovětští vojáci za okupace po roce 1968. Kostel je jednolodní stavba se dvěma bočními kaplemi, takže půdorys je křížový. Zaklenutí je valenými klenbami s lunetovými výsečemi. Na klenbě v presbytáři jsou ještě dnes viditelné sporé zbytky rokokových maleb A. Krause z roku 1756. Střecha kostela je ozdobena cibulovou sanktusovou věžičkou. Ve starších mapách a průvodcích je stavba označována za zříceninu, ale v roce 1994 byla pořízena nová střecha a byl podniknut pokus o její uzavření. Do kostela sice již masově nezatéká, ale fouká a sněží. Nadšenci se však nadále snaží o jeho záchranu. O Všekarech se poprvé dozvídáme z listin kladrubského kláštera z roku 1115. Vesnice se rozkládá na 855 ha a trvale zde bydlí jen asi 85 obyvatel. Náves je tvořena dvěma rybníky, v jejichž blízkosti se nachází pomník obětem války. Další dominantou návsi je pozdně barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Asi 1 km západně od Všekar stojí popisovaný hornický, později poutní kostel sv. Barbory, národní kulturní památka, významný geografický a historický prvek zdejší krajiny.