Čečovice

Jejím stavitelem byl pravděpodobně Jaroslav z Čečovic, který byl jedním z potomků Jaroslava z Bukovce. Je více než pravděpodobné, že Jaroslav z Čečovic přenesl rodové sídlo z Bukovce právě do Čečovic. Ke změně vlastníka Čečovic dochází velmi záhy. Na počátku 60. let 14. století rozprodává Jaroslav z Čečovic některé své majetky. Novými vlastníky Čečovic a Bukovce se tak stávají bratři Bušek, Václav a Jan z Velhartic. Tito bratři zastávali v českém království významné světské i církevní funkce. Je pravděpodobné, že Bušek z Velhartic, působící ve službách císaře Karla IV., využíval zázemí čečovické tvrze při svých služebních cestách do Bavorska. Roku 1409 získává Čečovice jeden z nejvýznamnějších českých feudálů té doby, Jindřich z Rožmberka, který spravoval zdejší statek prostřednictvím svých purkrabí. V polovině 15. století však Rožmberkové Čečovice prodávají a následuje období, kdy se zde střídá řada majitelů. Důležitým datem v historii čečovického sídla je pak rok 1546, kdy zdejší statek zakoupil Jan mladší Popel z Lobkovic, jenž jej natrvalo připojil k horšovskotýnskému panství. Z období, kdy čečovickou tvrz vlastnil rod Lobkoviců, pochází také první bližší popis tohoto sídla. V roce 1587 šlo o komplex více budov v ohrazení, z nichž jsou jmenovány tvrz, sladovna a pivovar. Při tvrzi byl i dvůr s ovčínem, nacházela se zde chmelnice a štěpnice, je uváděn i rybník pod tvrzí. Výraznými stavebními úpravami prošlo toto panské sídlo v 17. století. Pravděpodobně ještě za Lobkoviců (do roku 1623) bylo k původnímu paláci tvrze přistavěno nové (dnes jižní) křídlo zámku, které neslo charakteristické znaky manýrismu. V roce 1623 byl Horšovský Týn (včetně Čečovic) Lobkovicům zkonfiskován a za odhadní cenu jej zakoupil hrabě Maxmiliám Trauttmansdorf. Představitelé tohoto rodu završili stavební činnost na čečovickém zámku přístavbou raně barokního východního křídla, jehož nádvorní průčelí bylo pojednáno jako dvě patra římských arkád, jejichž pilastry odvozují tvar z toskánského řádu. Uspořádání vnitřních prostor, zejména v patře (klenby, bohaté štuky, krby), však ještě vycházelo z tvorby manýrismu. Stavba byla navržena pravděpodobně ji ve 2. polovině 17. století, provedena byla však později, zřejmě k roku 1715. V tomto období také došlo k přestavbě původního gotického paláce tvrze na sýpku (dnešní západní křídlo zámku). Hmota tohoto paláce dosahovala značné výšky – dodnes doloženo celkem pět pater. Byl vystavěn z lomového kamene, nároží byla v plné výši armována rozměrnými žulovými kvádry. Po odpadání pozdějších omítek jsou ve zdivu patrná i gotická žulová ostění hrotitých okének. Od přestavby byla funkce objektu spjata s nedalekou oborou, kterou založili Trauttmansdorfové. Zámek byl pro lovce z vyšších kruhů jakýmsi zázemím, kde si měli možnost po náročném lovu odpočinout. V nezměněné podobě vydržel zámek až do počátku 20. století, kdy se vznikem ČSR proběhla i pozemková reforma. Zámek v Čečovicích byl prodán jako zbytkový statek a jeho především přízemní části byly upraveny na hospodářské prostory. Další stavební úpravy proběhly na zámku v roce 1955, kdy byl státními statky přizpůsoben jako ubytovna zemědělských brigádníků. O stavbu však zemědělci ztratili brzy zájem a v jeho užívání nastala anarchie, Sklepy si zabrali místní obyvatelé, došlo k divokému zřizování garáží v přízemí objektu a k dalším vandalským projevům. Snadná přístupnost do objektu a nezájem dalšího vlastníka – JZD Puclice – vyústily pak do osudového požáru v roce 1990. Požár zničil střechy nad východním a jižním křídlem, částečně i nad křídlem západním (sýpkou). JZD Puclice neprojevilo snahu stav napravit, změna k lepšímu nebyla ani v silách restituentů. Zámek postupně chátral, mráz a voda narušily klenby a zničily bohatou štukovou výzdobu ve východním křídle, v křídle jižním došlo k destrukci manýristických kazetových stropů. Výrazným způsobem byla narušena statika celého objektu. Roku 1998 získal zchátralý objekt zámku Český svaz ochránců památek (2. ZO Klub Ladislava Lábka v Plzni). Od této doby zde probíhá finančně náročná rekonstrukce, která v první fázi směřuje především ke statickému zajištění budov a k postupnému zastřešování zámeckých křídel. To vše by nebylo možné bez velké podpory státních institucí, zejména Ministerstva kultury ČR a Okresního úřady v Domažlicích..