kostel sv. Martina

Hlavní vstup je v západním průčelí lodi. V západním svahu návrší je proto v ose vstupu krátké přímé schodiště. Ohradní zeď na této straně chybí. Kostel je omítnutý, všechna nároží a ostění zvýrazňuje červeně natřené orámování. Odsazený gotický presbytář s trojbokým závěrem navazuje na obdélnou loď, do které je otevřen hrotitým triumfálním obloukem. Na severní straně presbytáře je v přízemí obdélná sakristie z doby kolem roku 1556. V patře nad ní je oratoř. Čtverhranná kostelní věž přiléhá k jižnímu boku lodi poblíž jejího jihozápadního nároží. Presbytář je stejně vysoký jako loď, hřbet střechy proto mají společný. Střecha lodi je ale širší, na straně presbytáře má proto po obou stranách střešní štít. Na západním konci je zvalbená. Střecha presbytáře má nad závěrem tři valbové díly. Krovy jsou renesanční. S výjimkou sakristie a oratoře je po celém obvodu profilovaná korunní římsa. Střecha oratoře je pultová, na východní straně je zvalbená. Věž kryje prohnutá osmiboká plechem pokrytá střecha. Nad nárožími věže jsou v ní čtyři plechové voluty. V koruně střechy je osmiboká lucerna s osmibokou plechem pokrytou bání. Nad ní je na špici makovice s dvojramenným křížem. Zapuštěné východní gotické okno presbytáře má kamenné ostění s kružbou. Záklenek okna je ale půlkruhový, což odpovídá barokní přestavbě kostela. Jižní okno presbytáře má taktéž půlkruhový záklenek. V exteriéru jihovýchodní části závěru je půlkruhově zaklenutá nika s podstavcem pro sochu světce. Nika se směrem dovnitř zužuje, v záklenku má štukovou mušli. Další štuková výzdoba je na podstavci a pod nikou. Vstupy do oratoře a sakristie jsou nad sebou ve východním průčelí. Okosené ostění horního hrotitého portálu oratoře je plně omítnuté. Portál je přístupný jižně orientovaným zděným jednoramenným schodištěm podél zdi kostela. Střecha oratoře je nad ním výrazně převislá. Ve zdivu schodiště je hluboká nika s hrotitým záklenkem. V ní je dolní vstup do sakristie s plochým nadpražím. V severním průčelí oratoře je jedno hrotité okno. V přízemí je jedno menší segmentově klenuté okno sakristie. Čelní západní průčelí lodi je trojosé. V horní části střední osy je nika s půlkruhovým záklenkem. Stejně jako nika v závěru kostela má štukovou mušli v záklenku a podstavec pro sochu světce. Pod nikou je ve středu průčelí ústupkový vstupní portál s barokními košovými oblouky. Nad nimi je ploše zaoblená bohatě profilovaná římsa. Její opačně prohnuté konce podepírá dvojice lizén. Obě horní zapuštěná okna mají půlkruhové záklenky. Obě dolní obdélná okna jsou zapuštěná pod segmentovými záklenky. V severní zdi lodi jsou dvě půlkruhově zaklenutá okna v navzájem odlišné výšce od země. V jižní zdi lodi je jedno půlkruhově zaklenuté okno. V západní a východní zdi věže jsou nad sebou čtyři úzká obdélná okénka. V jižním průčelí jsou dvě kruhová okénka. V nejvyšším zvonovém patře jsou na všech stranách široká okna s půlkruhovými záklenky. Korunní římsa je nad nimi půlkruhově prohnutá. Takto vzniklý prostor nad okny zabírá štuková výzdoba. Rohy zvonového patra zdobí polosloupy s kompozitními hlavicemi. Na severní straně je věž spojená se střechou kostela malou sedlovou střechou. Na jižní straně je přízemní zdivo věže zesíleno. V koruně zesílení je profilovaná korunní římsa. Nad ní je zděná imitace barokního střešního štítu se střední nikou, dvojicí pilastrů a piniovými šiškami. Nika je zvýrazněná šambránou. Nad zalamovanou korunní římsou štítu je orámovaný půlkruhový oblouk s dvojramenným křížem ve vrcholu. V přízemí západního průčelí je široký vstup do věže se segmentovým nadpražím. Presbytář je klenutý dvěma poli křížové žebrové klenby. Obě klenební pole dělí žebrový pás. Na stěnách presbytáře jsou středověké fresky. Oltář s vyobrazením svatého Martina od Ignáce Amerlinga je z roku 1890. V lodi je plochý strop. Jsou zde náhrobky majitelů panství. Na západním konci lodi je nad vstupem dřevěná kruchta s varhany. Kruchtu podepírá dvojice sloupů. V přízemí věže je boční kaple s jedním polem křížové klenby. Otvorem v klenbě prostupuje lano k ovládání zvonu. Do kaple se vstupuje portálem s ostěním. Jde patrně o původní vnější vstupní portál kostela z doby před stavbou věže..

Další nálezy jsou z pozdní doby bronzové (10. – 9. století před n. l.). Při archeologickém výzkumu v roce 2003 byly nalezeny keramické nádoby nynické skupiny. Blížejov je poprvé zmiňován roku 1324, kdy jej drželi zemané z Blížejova. Starší název obce je Blíživa. Obec byla následně rozdělena na několik částí, které drželi různí majitelé. Na jednom dílu vznikla zdejší vodní tvrz, zmiňovaná poprvé v roce 1552. Gotický kostel svatého Martina byl postaven někdy před polovinou 14. století. Poprvé je zmiňován roku 1352. Roku 1556 jej nechal vladyka Kašpar Gottfried ze Žebnice, řečený Bernášek, renesančně přestavět. Z této doby se dochoval portál s heraldickou výzdobou. Do konce 19. století se v kostele nacházelo vyobrazení vladyky Gotfrýda a jeho druhé manželky Anny z Vitenfelsu na dřevěných tabulích z roku 1559. K dalším úpravám kostela došlo ve 2. polovině 17. století a před polovinou 18. století, kdy dostal dnešní barokní podobu. Od roku 1958 je na seznamu kulturních památek. V prvním desetiletí 21. století prošel kompletní opravou. Kostel byl původně farní, poblíž stojí bývalá fara. V roce 2009 spadal do farnosti Milavče, spolu s ní je dnes ale přifařený k Domažlicím..