Růžovský vrch

Čedičový masiv tehdy prorazil silné vrstvy pískovců, které se v tělese kopce dodnes částečně dochovaly. Díky úrodnější půdě a teplejšímu klimatu proti pískovcovým stržím v okolí se zde vyskytuje teplomilná vegetace, lesní porost je převážně listnatý. Na vegetaci se váže i řada zajímavých živočišných druhů. Výrazné hoře, kterou zejména v chladnějších obdobích roku často obklopuje věnec oblačnosti (odtud lidové pojmenování Děčínská Fudžijama), bývá přisuzován kultovní význam, jedna z variant původu názvu je keltské "ros" – "mohutný". Mezi místním německým obyvatelstvem údajně existovala snaha vytvořit z ní sudetskou obdobu Řípu. Od počátku 19. století se Růžovský vrch stával cílem turistů. Tehdy zde byla zřízena i stanice optického telegrafu. Roku 1880 nechal majitel býnoveckého panství kníže Edmund Clary-Aldringen na vrcholu postavit dřevěnou rozhlednu a chatu. O 13 let později do věže uhodil blesk, nahradila ji opláštěná 24 m vysoká stavba z téhož materiálu. Tu roku 1903 povalila vichřice na sousední restauraci, nahradila ji 18 m vysoká otevřená konstrukce. Z její plošiny bylo za dobré viditelnosti možno spatřit 20 dalších rozhleden v Čechách i Sasku. Zánik objektů na vrcholu zahájil požár chaty v září 1931. Údržbě rozhledny poté přestala být věnována pozornost, po několika letech musela být snesena. Válka a následné politické změny už neumožnily jejich obnovu. V 50. letech byl celý vrchol (přibližně od kóty 350 m n. m.) vyhlášen za národní přírodní reservaci, od vzniku národního parku České Švýcarsko je součástí jeho první zóny. Pohyb je zde proto povolen jen po značených stezkách..