Žampach

Tvrz se připomíná v roce 1626, kdy Adamův vnuk Jan Otík Bukovský prodává panství Bedřichovi st. z Opperdorfu. Ten odkázal panství jezuitské koleji na Novém Městě pražském s podmínkou, že pokud dojde k založení koleje v Hradci Králové, má jí být postoupeno. K tomuto dochází v roce 1633. V roce 1672 přistoupili jezuité k výstavbě rezidence. Není zcela jasné, jestli stavba proběhla na zelené louce, či na místě původní tvrze, o čemž by mohly vypovídat drobné nepravidelnosti v půdorysu v JZ části zámku. Při stavbě této rezidence se předpokládá účast architekta C. Luraga. Na přelomu 17. a 18. století byla na severním konci východního křídla přistavěna nová kaple. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 připadlo žampašské panství náboženskému fondu. V roce 1806 kupuje panství Roch ze Schönlinden. Dalším majitelem byl od roku 1817 František Wünsch, jeho syn postupuje panství v roce 1822 Františku Novákovi, po němž panství dědí jeho vnuk Jan Novák. V tomto období proběhla klasicistní přestavba zámku. V roce 1841 kupuje panství Jan David Storch, poté se střídalo několik majitelů, až roku 1884 kupuje panství Anna Gustava Lützowová. Její manžel František Lützow byl pracovníkem rakouského velvyslanectví v Londýně a velký znalec českých dějin a literatury. Snažil se v Londýně seznámit anglickou veřejnost s českou historií a kulturou. Na zámku v Žampachu vznikla většina jeho děl a jeho původní pracovna je dnes umístěna v Památníku českého národního písemnictví. V tomto období došlo k poslední radikální přestavbě zámku, kdy byly hospodářské budovy v jižní části přistavěny a zcela splynuly s budovou zámku. V roce 1933 dědí zámek Henrieta Campo-Franco a v roce 1945 je jí zkonfiskován. Zámek začal sloužit jako ústav sociální péče pro mládež a proběhly zde mírné stavební úpravy, na kraji zahrady byly postaveny správní budovy. V polovině 80. let byla zrušena kaple a měla sloužit jako tělocvična. Od roku 1990 je kaple opravována do původní podoby.