Kyšperk

Traduje se, že zdivo hrádku bylo použito na stavbu kaple na sousedním kopci..

Podle své těžko přístupné polohy dostal hrad tehdy módní německé jméno Geyersberg – Supí hora. Z německého názvu se vyvinul pozdější název Kyšperk. Ješkovým synem a nástupcem byl Buzek ze Žampachu připomínaný v l. 1349 – 1370. Buzkův syn Jeniš z Kyšperka uváděný poprvé v r. 1370 postoupil před r. 1396 Kyšperk Mikulášovi Žampachovi z Potštejna, který je v tomto roce poprvé doložen jako jeho majitel. Ten spojil Kyšperk se Žampachem, hrad přestal být obýván a záhy zpustl. zprávy o městečku Kyšperku v podhradí (dnešním Letohradě) v této době zcela chybějí, všichni majitelé jsou doloženi pouze v souvislosti s patronátním právem ke kostelu v Lukavici. Příslušenstvím žampašského panství zůstal Kyšperk až do r. 1568, kdy se opět stal centrem samostatného panství. Zříceniny hradu se zachovaly až do počátku 18. století. V r. 1714 začal stavět tehdejší majitel kyšperského panství František Karel Libštejnský z Kolovrat v blízkosti hradu poutní kapli Jana Nepomuckého, kterou dokončil v letech 1734 – 1736 Jan Václav Breda. Ke stavbě bylo použito zbytků zdiva hradu. K dalšímu zásahu do areálu hradu došlo na konci 60. let 19. století, kdy v souvislosti s výstavbou železnice Ústí nad Orlicí – Letohrad byla odlámána část hradního návrší a přitom poškozeny zbytky opevnění na jihovýchodní straně. Hrad stával nad městečkem Kyšperkem na návrší zvaném Hradisko v blízkosti barokní poutní kaple Jana Nepomuckého. Zaujímal nevelkou plochu a měl asi jen jednu věžovitou budovu. Na jihu a východně byl chráněn hlavně strmými svahy hradního návrší do údolí Tiché Orlice. Na ostatních stranách byl hrad chráněn příkopem a valem. Na severní straně, kde areál hradu byl v úrovni okolí, se val rozšiřoval a vytvářel malé předhradí. Dnes se zachovaly jen valy a příkopy, stavby zcela zanikly..

Janu zasvěcená, již dal r. 1736 hrabě Jan z Bredova postaviti, a slove proto Svatojanský kopeček, druhému hřbetu říká se Hradisko, poněvadž tu kdysi hrad prvních držitelů stával. Z něho arci již nic nezbylo kromě valův a příkopův, než bývalou jeho polohu a rozložení lze ještě dobře poznati. Hřbet hradiska jest úzký, jen na konci, kde hrad stával, se rozšiřuje. polohou svou byl hrad tento velice stvrzen. Na jih a východ byly stráně, jež srázně a hluboko k břehu Orlice spadají, ostatní strany byly příkopem, valem a hradbami dobře střeženy. Přes příkop, který hradisko od hřbetu odlučoval, přicházelo se na úzké, ale vysoko položené předhradí, jež bylo na tuto stranu zároveň valem, a zúžujíc se potom u val obyčejných rozměrů hrad na severní straně zavíralo. od tohoto předhradí oddělen byl hrad na dvou stranách příkopem stoje na ostatních dvou stranách na kraji již dotčených velmi vysokých a příkrých boků hradiska. Hrad sám nebyl objemu velikého, za to však přepevný, skládaje se toliko z jednoho stavení, tuším i bez hradeb. Nic z něho nezbylo kromě množství kamení, jež posud na hradišti rozházeno jest. Po spuštění hradu neměl Kyšperk dlouhá léta sídla panského; v 16. století postavena tu nová tvrz, nynější zámek, jež však nic pamětihodného neukazuje, rovnaje se ve všem mnohým zámkům nynějším, stavením to jednoduchým beze všech ozdob stavitelských. Krásnou zahradu při něm navštěvují rádi nejen domácí, nýbrž i příchozí, libujíce si v malebném rozhledu z ní na pěkné a hornaté okolí. Jedna větev pánů ze Žampachu, kteří se v těchto končinách asi v 13. století usadili a tu celou krajinu od Sudslavě až k hranicím Kladska a Moravy zaujali, založila ke sklonku 13. století hrady Žampach a Kyšperk a městečka Mladkov a Králiky. Nejstarší držitel Kyšperka Jeniš z Kyšperka (de Geyrsperg) smutně proslul loupením (r. 1308), zvláště pleněním zboží Ladšperského, jež klášteru Zbraslavskému patřilo. Nástupcem Jenišův (bezpochyby syn) Buzek ze Žampachu seděním na Kyšperce byl r. 1349, 25. ledna pánem jedné části podací kostelního v Sudslavi a připomíná se v letech 1354-1370 jako pán celého podací kostelního v Mladkově a části v Lukavici. Když roku 1370, 17. června nového kněze podával ke kostelu Lukavskému, podával s ním syn jeho Jeniš z Kyšperka. Roku 1368 koupil Bušek tvrz Závořici na Moravě a zapsav na ní věno manželce své Bolce ze Sovince zemřel nedlouho potom. Vdova po něm zůstalá vdavši se po druhé za Viléma z Kobeřic, jemuž věno své zapsala, připomíná se ještě r. 1379. O Jenišovi, synovi jeho, mimo dotčenou zprávu žádná paměť se nezachovala, a zdá se, že on neb jeho potomci uchýlivše se na Sudslav Kyšperk prodali. Zboží Kyšperské, jež se objemu svým asi pozdějším Králickému a Kyšperskému panství (však bez Orlice) rovnalo, přešlo v držení sousedních pánů z Potšteina, jejichž panství Žampašské se tudíž rozšířilo až ke hranicím zemským. Mikuláš z Potšteina podával již roku 1396-1397 ke kostelu Lukavskému a r. 1416 ke kostelu Mladkovskému. Potomci jeho, kteří na Žampachu seděli, byli také pány Kyšperskými, mimo krátkou dobu r. 1339-1348, ve které Kyšperk a Mladkov zastaveny byly. Když počala vláda Žampachův, opuštěn jest starý hrad a ponechán rozpadení; v 16. století byla paměť naň úplně vymizela. Poslední pán, jenž ještě Kyšperk k Žampachu držel, byl Zdeněk z Potšteina († r. 1562). Po jeho smrti rozdělili se synové jeho Jan Burjan, Vilém, Karel a Čeněk r. 1568 dne 26. ledna o panství otcovská, při čemž Jan Burjan dostal Králiky a Mladkov, Vilém Žampach, Karel Přestavlky a Čeněk Kyšperk. Čeněk ještě let svých neměl, pročež se nejstarší bratr Jan Burjan také v díl jeho uvázal, oběma společně vládl a na obou dluhy zapisoval. Týž usadiv se v Kyšperce vystavěl v městečku nové sídlo, z něhož tvrz vznikla. Manželku měl Bohunku ze Žerotína, jíž roku 1570 (vkl. 4. listopadu) na sídle Kyšperku, na dvořích popl. s popl., na městečku, na vsi Lukavici Dolní s dvorem popl., na vsích Lukavici Horní, Rotneku, Jankovicích, Nekoři celých, Šedivci dvoru popl. a dvořích kmecích 2500 kop gr. č. věnoval. Roku 1571 koupil ve spolku s bratry svými Karlem a Čeňkem (nezletilými) hrad Žampach s panstvím, zadlužil se však potom velice, tak že po jeho smrti († před r. 1574) věřitelé na pozůstalé jeho dědictví naléhali. Starodávné sídlo rodu, hrad Žampach, bratří jeho prodali a četným věřitelům musily býti puštěny Králiky a Mladkov, jež potom roku 1577 prodali. Již dříve (roku 1574 dne 3. prosince) byli kommissaři k tomu nařízení spolu s Čeňkem Žampachem z Potšteina zboží Kyšperské Janovi mladšímu z Valdšteina prodali. Jan mladší potom starší řečený, z linie Bradlecké přikoupil ještě roku 1590 zboží Chotěšické. Zemřel několik let potom jsa poslední této haluze. Sedm pánů z rodu Valdšteinského hlásilo se k dědictví po něm, a aby se tím lépe spolu srovnati mohli, učiněna jest mezi nimi smlouva r. 1599 dne 5. března, potom pak rozdělili se o ně, při čemž se dostal Adamovi první díl (Kyšperský), Henikovi druhý díl (Chotěšický) a ostatním třetí díl. Adam mladší z Valdšteina na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. M. C. rada a komorník, prodal potom r. 1601 dne 19. března (vkl. 16. května) tvrz Kyšperk s dvorem popl. pod ní i jiné dvory, městečko, vsi Jankovice, Rotnek, Lukavici Dolní a Horní, Nekoř, Šedivec, Sobkovice, Mistrovice, Lubník Těchonín, Čelný, Vlčkovice, Petrovice České Jiříkovi Stumbergarovi ze Stumberka na Kaffmberku a Fraumberku za 46.000 kop míš. Pán tento, jenž byl také pánem na Mureku, JMC. radou a dědičným číšníkem knížectví Štyrského, psal se vlastně ze Štubenberka a pocházel z rodiny štýrské, jejímiž prvotními sídly byly hrady Štubenberg a Kapfenberg; příbuzní jeho drželi tehda panství Novoměstské v Čechách. Za časů českých povstání zůstal císaři věren a zachován proto při svých statcích. Roku 1628 dne 2. března postoupil Jiřík práva svého ke Kyšperku vnuku svému Jiříku Volfovi z Losenšteina, jenž asi r. 1635, pořízení o svém statku neučiniv, náhle zemřel. Syn tohoto Jiří Achác z Losenšteina a na Losenšteině, Leuten, Gschwendt, pán panství St. Petrini der Aur, Siessenbrunu, Kyšperka a Ličova, J. M. C. tajná rada, zemský maršálek v Rakousích a zemský lovčí v Horních Rakousích, zdědiv panství po otci s bratřími svými převzal Kyšperk za svůj díl (r. 1635, 23. října) a prodal jej potom smlouvou r. 1650, 30. června učiněnou Adamovi Mikuláši Vitanovskému z Vlčkovic na Uherště a Orlici a Anně z Řeneč, manželce jeho, za 60.000 fl. rh. Když byl Adam Mikuláš manželku svou přečkav r. 1653 zemřel, nařízeno jest od soudu zemského bratru jeho Vilémovi Alexandrovi z Vlčkovic, aby se poručenství nad zůstalými sirotky Hynkem Jetřichem a Lidmilou Františkou a statkem jim náležitým uvázal, pročež si tento toho roku dne 30. května komorníka k uvázání v Kyšperk, Orlici a Uhersko u úřadu desk zemských vyžádal. Roku 1661 obdržel dotčený syn od soudu zemského doplnění let svých a uvázal se v únoru toho roku v řečené 3 statky. Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic zasnoubil se r. 1670 25. ledna s Johankou Majdalenou Hrzánkou z Harasova, dvorskou damou císařové Eleonory, jejížto věno i s obvěněním a přídavky v sumě 35.000 fl. na panství Kyšperském zapsal. Byl pán staveb velice milovný, r. 1680 nejen zámek v nynější jeho podobu uvedl, nýbrž i kostel zámecký sv. Vácslava (kterýž byl potom na kostel farní povýšen) znovu postavil a slušně ozdobiti dal. Poněvadž dítek neměl, odkázal veškeré jmění své manželce kteráž se po smrti manželově († r. 1681) ve všecky statky jeho, Kyšperk, Orlici, Uhersko, Čeprovice a Mileňovice uvázala a po nedlouhém vdovském smutku za Norberta Leopolda Libšteinského z Kolovrat, c. k. komoří a radu nad appellacími, vdala; při smlouvách svatebních roku 1682 dne 7. října uzavřených zapsáno jí 30.000 fl. na panství Chroustovském, jež otci ženichovu náleželo. Než nebylo paní popřáno dlouho býti po boku manžela svého; cítíc na sobě neduh nemoci sepsala roku 1683 dne 20. prosince poslední své pořízení, jímž veškeren statek svůj, tudíž Kyšperk s Orlicí a Uhersko, manželu svému odkázala, při čemž neobmeškala nejen příbuzné své, nýbrž i služebníky nějakým odkazem obdařiti. s Uherskem (ostatní byly prodány), nýbrž i v poručenství nad nezletilým synem svým Františkem Karlem s dotčenou Johankou splozeným. Dlouho nemohl oželeti ztráty choti své a teprve roku 1691 přikročil k druhému sňatku s Marií Magdalenou Slavatovnou z Chlumu († r. 1700). Ačkoliv se mladý hrabě František teprve r. 1706 k dědictví po mateři přihlásil a otci svému z poručenství poděkoval, přece mu byl otec o několik let dříve panství Kyšperské k užívání vykázal, neb nalézá se, že týž František r. 1698 kostel v Nekoři a r. 1704 kostel v Těchoníně opraviti a znovu postaviti dal. Poněvadž si otec Norbert panství zase míti žádal, prodal mu je František Karel roku 1714 dne 22. dubna za 270.000 fl. a 300 dukátů klíčného, a sice zámek Kyšperk s kostelem zámeckým a kostelem farním se všemi vesnicemi a se statkem Orlickým. Dlouho nově nabytého panství nedržel; neb když byl r. 1716 dne 17. dubna zemřel, spadlo veškeré jmění jeho na syny Františka a Norberta Vincenta. Starší z nich, jenž dostal také svěřenské panství Rychnovské, uvázal se v Kyšperk jakožto díl naň přišlý a prodal jej r. 1717 dne 24. dubna Ferdinandovi Markvartovi hraběti z Harachu za 285.000 fl. a 500 duk. klíčného pro manželku prodávajícího..