Litice nad Orlicí

Hrad Litice byl založen na konci 13. století v souvislosti s kolonizací oblasti kolem řeky Divoké Orlice. Jeho zakladatelem byl některý příslušník rodu Drslaviců, který tuto kolonizaci prováděl. Drslavici pocházeli ze západních Čech a na nově založený hrad přenesli jméno svého rodového hradu na Plzeňsku. Původně nevelký hrad byl postaven na vrcholu mohutného skalnatého návrší obtékaného ze tří stran Divokou Orlicí, která na jeho úpatí tvoří velkou smyčku. Hrad byl obklopen příkopem a valem elipsovitého půdorysu. Na severním úbočí hradního návrší, které bylo nejmírnější a kudy proto vedla přístupová cesta k hradu, byl pravděpodobně již při založení hradu vybudován další příkop, předsunutý před zmíněné elipsovité opevnění. Původní podobu litického hradu vzhledem k pozdější stavební činnosti nelze rekonstruovat. Lze však předpokládat, že rozsah původního drslavického hradu se kryl s nynějším horním hradem.

Z hlediska fortifikačního bylo nejdůležitější částí přestavby vybudování nového rozsáhlého opevněného předhradí neboli tzv. dolního hradu obklopujícího téměř celý horní hrad. Část hradby předhradí byla vybudována v příkopě původního drslavického hradu. Hradba předhradí byla zesílena dvěma baštami. Do hradu se vstupovalo nové vybudovanou věžovitou branou, umístěnou v severní části hradby dolního hradu nad původním předsunutým příkopem. Tento příkop byl při přestavbě asi rozšířen a zčásti vyzděn. Brána, přístupná pouze po mostě přes příkop, se skládala z hlavní gotické brány a branky pro pěší. V úrovni prvního patra nad bránou byla umístěna bohatá sochařská výzdoba: deska se čtyřmi erby (pánů z Kunštátu, Čech, Moravy a Horní Lužice) a nápisem o dokončení stavby hradu, dále deska s neznámým erbem a tři kamenné reliéfy s lidskými postavami. Součástí opevnění byly i další dvě brány umístěné pouze v prosté zdi, kterými procházela cesta od vstupní brány k hornímu hradu. V nově opevněné prostoře dolního hradu byla umístěna část hospodářského příslušenství.

Obytné prostory přestavěného hradu byly umístěny v horním hradě. Jeho jádro tvořily dva protilehlé paláce, mezi nimiž bylo nevelké nádvoří. Zda tato dispozice nějak navázala na předchozí stav, nebo zda byla vybudována nově, nelze určit. Výstavba horního hradu proběhla ve dvou etapách. V první etapě byl postaven severní a jižní palác a hradby spojující oba paláce, v druhé etapě věž při severovýchodním nároží jižního paláce a snad též nevelká budova přiléhající k věži a východní hradbě. O tom, že věž nevznikla současné s palácem, svědčí způsob, jakým se pojí zdivo věže a paláce. Většina obytných místností byla soustředěna v jižním dvoupatrovém paláci. Vzhledem k nerovnému terénu, na němž byl tento palác postaven, měly jeho přízemní místnosti různou výšku. Východní část přízemí tvořila vstupní průjezd do horního hradu, výše položené místnosti v západní části přízemí sloužily jako sklady. Přístup do obytných prostor paláce byl až v úrovni prvního patra, kde je dosud zachován vstupní portál, k němuž vedl dřevěný můstek z představěné dřevěné konstrukce. První a druhé patro paláce bylo pravděpodobně zaklenuto gotickými klenbami. Věž měla v přízemí místnost s plochým stropem, přístupnou přímo z nádvoří, v prvním patře valeně klenutou místnost přístupnou pouze otvorem v podlaze místnosti druhého patra, která byla též valeně zaklenuta. V třetím patře byla místnost zaklenutá žebrovou gotickou klenbou, ve čtvrtém patře kaple zakončená dřevěným stropem a v pátém patře opět žebrově sklenutá místnost. Nad pátým patrem byl zřejmě dřevěný obranný ochoz zakončený buď stanovou nebo vysokou valbovou střechou. Přístup do jednotlivých pater věže byl asi po představěném dřevěném schodišti při západní straně věže, nebo po dřevěných pavlačích z jednotlivých pater paláce a z nástavby v jeho zastřešení. Velké otvory s gotickým ostěním na západní straně věže byly snad vstupními portály místností z tohoto schodiště či pavlačí. Jak svědčí žebrové klenby a větší okna ve vyšších patrech věže, sloužily i tyto prostory obytným účelům. Severní palác měl obdobnou dispozici jako jižní. Přízemní místnosti však neměly takové výškové rozdíly, jako tomu bylo u paláce jižního. Severní palác sloužil jako obydli pro služebnictvo, kanceláře a hospodářské příslušenství. Přesná podoba a účel budovy při východní hradbě dnes již nejsou známy. Rovněž nelze určit, zda při západní hradbě stávala nějaká dřevěná budova, nebo zda nádvoří dosahovalo až k hradbě.

Celkový ráz, který získal hrad přestavbou za Jiřího z Poděbrad, si zachoval dodnes, i když je ve zříceninách.

Nově vybudovaný hrad poprvé sloužil jako pevnost v r. 1469 při vpádu uherského krále Matyáše Korvína do Čech. V r. 1471 po smrti Jiřího z Poděbrad zdědili všechna jeho panství Jiříkovi synové. Ti se v r. 1472 o otcovské statky rozdělili, přičemž Litice připadly Bočkovi z Kunštátu. Ten je v r. 1483 postoupil svému bratrovi knížeti Jindřichovi Minsterberskému. Jindřich se neustálými válkami, které vedl ve Slezsku, zadlužil a musel postupně svá panství prodávat. V r. 1495 prodal hrad Litice se vsí, polovicí městečka Žamberka s šesti dalšími vesnicemi a choceňskou částí panství, skládající se z polovice městečka Chocně a 13 vesnic, Vilémovi z Pernštejna. Za Viléma i dalších Pernštejnů ztratily Litice význam, neboť centrem pernštejnské državy na Divoké Orlici se stal hrad Potštejn. Na Liticích v té době bydlelo jen služebnictvo pečující o hradní hospodářství. Jaroslav z Pernštejna byl nucen v r. 1558 pro dluhy prodat litické panství Arnoštovi, falckraběti rýnskému, jenž koupil panství s cílem, aby je co nejvýhodněji zase prodal. Již v témže roce od něho koupil Litice Václav Okrouhlický z Kněnic. Panství tehdy zahrnovalo hrad a ves Litice, polovinu městečka Žamberka a osm vsí; choceňská část byla již od Litic definitivně oddělena. Po Václavově smrti v r. 1562 bylo panství prodáno Mikulášovi z Bubna, majiteli nedalekých Přestavlk.

Mikuláš z Bubna věnoval získanému panství značnou pozornost. K litickému panství byla připojena druhá polovina městečka Žamberka s pěti dalšími vesnicemi. Podle hradu začal Mikuláš používat i dalšího přídomku, z Litic. Na panství vybudoval dva nové renesanční zámky v Žamberku a v Doudlebách nad Orlicí. I když zpočátku pobýval často na hradě, postupně dával přednost těmto pohodlným sídlům. Podobně tomu bylo i za Mikulášova syna Jindřicha Jana z Bubna, který se ujal správy panství po dosažení plnoletosti v r. 1627. A tak hrad začal pustnout. V r. 1657, kdy panství za nezletilého Jindřichova syna Františka Adama z Bubna spravovali Jindřichovi bratři Heřman Šťastný a Kunata Jaroslav z Bubna, se litický hrad uvádí jako polozbořený. Bývalé obytné budovy, pokud tehdy ještě měly střechu, byly používány jako skladiště. Poslední opravy na hradě provedl v r. 1681 František Adam z Bubna. A to je již v době, kdy se bývalé litické panství nazývá panstvím žamberským. V průběhu 18. století byl hrad ponecháván svému osudu. K opravě zpustlého hradu došlo až v r. 1776 za Antonína Víta z Bubna. Tehdy byl nově zastřešen severní palác a věž nad pátým patrem byla zakryta nízkou stanovou střechou. Jižní palác byl však ponechán ve zříceninách.

V r. 1815 litický hrad se žamberským panstvím získal Jan Parish. O údržbu hradu se ani on, ani další Parishové zpočátku příliš nestarali. Teprve v l. 1890–1896 za Oskara Parishe došlo ke konzervaci zdiva. Další konzervace byla provedena v r. 1925 za Karla Parishe. Za tohoto majitele došlo také v l. 1933–1935 k rekonstrukci hradní zříceniny. Stavební úpravy se zaměřily hlavně na opravu a zpřístupnění jižního paláce. Budova byla nově zastřešena valbovou střechou, zřízeny dřevěné stropy nad prvním a druhým patrem a z průjezdu vybudováno dřevěné schodiště do pater. Při opravě však byly odstraněny mnohé architektonické prvky. Necitlivě byla provedena i oprava hradní věže. Přístup do věže byl vyřešen po betonové lávce z druhého patra paláce do místnosti v druhém patře věže. V interiéru věže bylo vybudováno betonové schodiště, které poškodilo žebrové klenby. Věž byla nově zakončena šestým vyhlídkovým patrem z betonu, které se svým vzhledem naprosto nehodilo k jejímu charakteru. Majetkem Parishů zůstal litický hrad až do r. 1948.

V r. 1948 po znárodnění parishovského velkostatku přešel hrad do majetku státu. Pro svou uměleckou a historickou cenu byl zařazen mezi památky I. kategorie. Objekt byl spravován národními výbory různých stupňů, až v r. 1974 přešel do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích. Od konce 50. let 20. století je hrad soustavně opravován a konzervován. V souvislosti s opravami bylo v r. 1959 nevhodné betonové šesté patro věže zakryto dřevěným obložením, a tak byla vytvořena představa obranného ochozu, kterým věž původně vrcholila. Další opravy byly provedeny v jižním paláci a do budoucna se počítá s konzervací hradeb a úpravami brány a zbytků severního paláce.

Zříceniny hradu Litic jsou na zalesněném návrší nad stejnojmennou vsí. Z dolního hradu je zachována zčásti vstupní brána. Zachované zdivo dosahuje do výše prvního patra. Nejlépe je zachováno severní průčelí s oběma vstupními otvory i plastickou výzdobou. Hradby dolního hradu jsou zachovány v různé výši: Zdi, v nichž byla umístěna druhá a třetí brána na cestě k hornímu hradu, se zachovaly jen v malých zbytcích. V horním hradě stojí opravený dvoupatrový jižní palác, v interiéru rozdělený příčnými zdmi ve třetím oddělení a krytý šindelovou valbovou střechou. K jeho severovýchodnímu nároží přiléhá šestipatrová věž, krytá stanovou střechou. Ze severního paláce se zachovala jen severní zeď, boční zdi a příčné zdi uvnitř paláce jsou zachovány jen zčásti. Jižní strana paláce, obrácená do nádvoří, je zachována jen v základech. Jen základové zdi se zachovaly též z hradby na východní a západní straně nádvoří a z budovy, která stávala u východní brány. Areál hradu je zčásti zalesněn; lesní porost je v souvislosti s úpravami hradu postupně vymýtán.