Sychrov

Automobilisté se k němu snadno dostanou, neboť se nachází blízko rychlostní silnice spojující Prahu s Libercem. Je-li někdo příznivcem železniční dopravy, lze se na zámek dostat i vlakem. Od železniční stanice Sychrov je to k zámku sice do kopce, není to však daleko. Prohlídku zámku je navíc možno spojit s návštěvou některé z kulturních akcí, které se zde v hojném počtu konají, krasná však je i pouhá procházka nádherným parkem, který zámek obklopuje. Návštěvu sychrovského zámku je možno spojit třeba i s prohlídkou veřejnosti přístupných objektů v okolí. Nabízejí se zámky Hrubý Rohozec, Mnichovo Hradiště, Humprecht, z hradů pak Valdštejn, Trosky, Valečov, Kost či Frýdštejn. Pokud se k návštěvě sychrovského zámku rozhodnete, doufám, že jím budete stejně nadšeni jako já..

V letech 1690–93 byl na místě původního dvora postaven barokní zámek. V letech 1740–1820 v držení Valdštejnů, kteří jej spolu se svijanským panstvím prodali rakouskému podmaršálkovi K. A. Rohanovi. Rohanové si vybudovali na Sychrově reprezentační letní sídlo. S přestavbou započal 1821 K. A. Rohan, za jeho nástupců byl zámek i vedlejší budovy vystavěny v novogotickém slohu, s červenou omítkou. Při zámku byl vybudován i rozsáhlý anglický park. V letech 1834–35 zde pobýval francouzský král Karel X., v 70.–90. letech na Sychrov zajížděl A. Dvořák. Sychrov byl v držení Rohanů až do r. 1945, kdy se stal majetkem státu. Od 1948 byl ve správě státní památkové péče.

Ti jej drželi až do Bílé hory, kdy jim byl zkonfiskován; Albrechtice se Svojkovem a dvorem Sychrovem získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti v r. 1634 se zde vystřídalo několik majitelů, až je v roce 1669 koupil Vincenc Lamotte z Frintroppu. V l. 1690–1693 si Lamottové na místě původního domu pánů z Kyjova postavili patrový barokní zámek s věží na východní straně, zámeckou kaplí a parkem. Zámek byl nazýván Sychrov. Ves Svojkov, do které Sychrov původně patřil, počátkem 18. století zanikla. V r. 1740 koupil sychrovský zámek František Josef z Valdštejna. Valdštejnové pak drželi Sychrov až do r. 1820, kdy ho spolu se svijanským panstvím prodali rakouskému podmaršálkovi Karlovi Alainovi Rohanovi. Rohanové byli starý francouzský rod, pocházející z Bretaně a nazvaný po svém prvním sídle Rohan v departementu Morbihan. Byla to mocná šlechta, spřízněná s mnoha evropskými vladařskými rody. Po Velké francouzské revoluci odešli někteří členové tohoto rodu do Lotrinska, kde měli své državy. Počátkem 19. století však o tyto statky přišli a přesídlili do Čech, které se staly natrvalo jejich novým domovem. Knížata Rohanové byli rozvětveni na několik rodových linií: Rohan-Soubise, Rohan-Gié, Rohan-Polduc, Rohan-Chabot, Rohan-Guémenée a Rohan-Rochefort; poslední dvě větve se později spojily a vytvářely linii Rohan-Guémenée-Rochefort. Pro dějiny sychrovského zámku má význam především linie Rohan-Guémenée a Rohan-Rochefort. Z celé řady příslušníků těchto linií je nejznámější Hercule Rohan (1568–1654) a jeho dcera, vévodkyně Marie de Chevreuse (1600–1679), která pro své intriky vůči králi Ludvíku XIII. a zejména vůči kardinálu Richelieuovi byla nucena žít většinou ve vyhnanství. Herculův vnuk Louis, zvaný též chevalier de Rohan (1635–1674), skončil pro svoje zrádné chování ve válce s Holandskem na popravišti. Dále je znám hugenotský vojevůdce Jindřich Rohan (1579 až 1638). Kardinál princ Louis René Eduard (1734–1803) byl v l.1772 až 1774 mimořádným vyslancem ve Vídni. Známou náhrdelníkovou aférou však na sebe uvalil nepřízeň rakouského i francouzského dvora. Jednalo se o náhrdelník z jemně cizelovaného zlata, zdobený 2842 karáty nejkrásnějších modrobílých diamantů, který zhotovili dvorní klenotníci Charles August Bähmer a Paul Bassenge. Původně byl určen pro madame Dubarry, avšak smrt Ludvíka XV. tomu zabránila. Klenotníci se proto domnívali, že jeho nástupce Ludvík XVI. dá náhrdelník své ženě Marii Antoinettě, avšak neutěšený stav královské pokladny tuto koupi nedovoloval. Této situace využila Jeanne de Valois Saint Remy, hraběnka de La Motte, která vypracovala plán, jak se prostřednictvím záruky prince Rohana vůči klenotníkům zmocnit náhrdelníku. Předstírala silný vliv na královnu a Rohan uvěřil. V únoru 1785 vyzval klenotníky, aby šperk přinesli do jeho paláce, a tam jim současně odevzdal smlouvu s přesně stanovenými podmínkami splacení. Šperk předal domnělému "královninu vyslanci". Druhý den nato Jeanne a její společníci náhrdelník rozebrali a několik diamantů prodali. Podvod byl odhalen, když klenotníci žádali své peníze. Bylo nutno informovat krále a královnu. Ludvík XVI. žádal přísné potrestání viníků. Kardinál Rohan byl 15. srpna 1785 na rozkaz krále zatčen ihned po slavnostní mši ve Versailles a uvězněn v Bastille, avšak na přímluvu své rodiny a z rozhodnutí parlamentu byl nakonec v květnu 1786 propuštěn. Žil potom v ústraní a splácel dluh, který jeho rodina s konečnou platností vyrovnala až počátkem 19. století. Hlavní viníci byli potrestáni ztrátou veškerého majetku, Jeanne de La Motte ještě k mrskání a vypálení znamení zlodějky a k doživotnímu vězení, ze kterého se jí v r. 1787 podařilo uprchnout. Jindřich Louis Marie Rohan (1745–1809) společně se svými syny Karlem Alainem, Ludvíkem Mériadekem Viktorem a Juliem Armandem byli prvními Rohany, kteří se usídlili v Čechách. Císař František I. uznal Jindřicha Louise Marie za rakouského knížete se všemi předcházejícími tituly a právy. Jeho syn Julius Armand (1768–1836) měl za manželku kněžnu Kateřinu Zaháňskou. Další syn, Ludvík Mériadec Viktor, koupil v r. 1806 od hraběte Josefa Desfourse-Walderode za 412 000 zlatých panství Řepín, na kterém zpočátku žila mladší větev Rohan-Guémenée. Avšak v r. 1876 Arthur Rohan toto panství prodal tereziánské akademii ve Vídni a mladší rohanská větev potom žila na panství Choustník na Soběslavsku. Karel Alain Rohan (1764–1836) byl zakladatelem sychrovské linie. Vlastnil Sychrov a postupně získával i další statky (Svijany, Lomnici nad Popelkou, Semily, Starý Dub; Český Dub získal jeho nástupce Kamil Rohan). Za Karla Alaina Rohana bylo také započato s přestavbou sychrovského zámku, který nestačil knížecím potřebám. Již rok po koupi Sychrova dal Karel Alain odstranit zámeckou věž, kterou v r. 1804 poškodil blesk. V dalším roce zvýšil východní křídlo na dvě patra a rozšířil je po obou stranách křídly. O několik let později (1834) bylo přistavěno k západnímu křídlu koníren jedno patro. Na toto křídlo navazovala stejně dlouhá křídla tzv. Bertina zámku a galérie. Celý objekt tak získal tvar uzavřeného čtverhranu, který vytvářel zámecké nádvoří o rozměrech 28x23 m. Po smrtí Karla Alaina Rohana se stala dědičkou jeho dcera Berta (1782–1841), provdaná za svého strýce Viktora Louise Mériadeka Rohana (1766–1846). Jelikož jejich manželství zůstalo bezdětné, ujal se v r. 1841 správy rohanského majetku její synovec Kamil Josef Idesbald Rohan-Rochefort, kterého adoptoval jeho strýc Julius Armand Rohan-Guémenée, čímž získal i titul Rohan-Guémenée. Kníže Kamil Rohan (1800–1892), známá postava v kruzích české šlechty, pokračoval v přestavbě sídla a dal mu jeho dnešní podobu. Stavební práce probíhaly v l. 1847–1849, kdy byla severní část zámku přestavěna v romantické gotice. Od r. 1851 se ujal vedení přestavby zámku knížecí architekt Josef Pravot (1837–1883), jehož otec přišel s Rohany z Francie a oženil se s Češkou. V r. 1852 započala přestavba zahradní části zámku. Na její úpravu se zachovaly dva návrhy: první pochází od Františka Bayera, druhý od Bernarda Gruebera. V Bayerově návrhu se již objevuje velké představené schodiště a zámek měl mít jednu hranolovou věž. Sychrovskému pánu se více líbil návrh Bernarda Gruebera, který rovněž navrhoval představené schodiště. Nově bylo řešeno průčelí kaple a navrhovány dvě věže. Konečnou podobu zahradní části zámku však dal domácí stavitel Josef Pruvot. Dílem Grueberovým je pouze zámecká kaple. Zahradní průčelí je dvoupatrové se třemi rizality. Postranní rizality mají kamenné balkóny; prostřední rizalit nad průjezdem má terasu vedoucí do prvního patra, ke kterému vede volné zdobené schodiště. Jižní strana zahradního průčelí je ukončena kaplí a čtverhrannou věží s terasou, zvanou Rohanská. Druhá věž, válcová s ochozem, zvaná Bretaňská, je na severním boku průčelí. Zbývající dvě nároží zámeckého nádvoří byla ještě zdobena menšími věžemi. Novinkou bylo také otevření nového vchodu do zámku z parku. V l. 1856–1862 vznikla na místě původní barokní kaple Lamottů kaple nová. Celý zámek, jakož i vedlejší budovy byly vystavěny v novogotickém slohu, s červenou omítkou. Nádvoří zámku, které je dlážděno bílými a černými kostkami, zdobí studna s železným kováním. Trakty na nádvoří, ve kterých byly byty panských úředníků, jsou zdobeny erby Rohanů a spřízněných rodů. Na omítku je maloval Vilém Kandler. Přestavba zámku je ponejvíce dílem domácích umělců. S Josefem Pruvotem, který byl pověřen vedením stavebních úprav, spolupracoval kameník Vincenc Smolík z Radimovic a truhlář Jan König. Vnitřní výzdobu zámku prováděl podle předloh G. G. Ungewittera a podle návrhů Josefa Pravota a svých vlastních řezbář Petr Bušek se synem Dominikem a čalouník Ludvík Grein. Řezbář Petr Bušek (1824—1894) pocházel z pražské řezbářské rodiny. V r. 1856 ho získal kníže Kamil Rohan pro řezbářské práce na svém sídle na Sychrově. K tomu účelu mu zařídil v nedaleké obci Husa v čp. 18 byt s dílnou, ve které později pracoval Petr Bušek se svým synem Dominikem. Z jeho dílny pochází nádherně vyřezávaný strop jídelního sálu podle návrhů Josefa Pravota. Nábytek, vesměs v novogotickém slohu, vznikl částečně podle návrhů architekta Ungewittera, ale z větší části jsou to návrhy samotného Petra Buška. Překrásně vyřezávané stropy mají i ostatní místnosti. Na výzdobě zámku se významně podíleli i pražští sochaři a malíři Emanuel Max, Jan Zachariáš Quast, Eduard Veselý, Vilém Kandler ze známé chrastavské malířské rodiny, Josef Kamil Böhm a další. Z dílny Josefa Kamila Böhma pocházejí čtyři sochy tesané z pískovce, které představují Bertranda de Queslin, Oliviera de Clisson, maršála Pierra Rohana (1453–1513), zakladatele linie Rohan-Gié, a Jeana de Montauban, slavné předky rohanského domu. Mramorová socha slavného hugenotského vojevůdce Jindřicha Rohana, prince de Leon (1579 až 1638), vítěze nad Rakušany a Španěly, z dílny Emanuela Maxe, je umístěna ve vstupní místnosti s dřevěným vyřezávaným schodištěm s lucernami. V oknech jsou mramorové busty Rohanů z 18. a první poloviny 19. století. Na stěnách podle schodiště a na všech chodbách visí přes 200 umělecky velmi cenných olejomaleb předků starobylého rodu a francouzských králů. Mezi obrazy, které byly dovezeny většinou z Francie, je mnoho originálů ze 17.–19. století. V reprezentačních místnostech jsou vzácné umělecké památky, dílo českých umělců. Zámecká knihovna, která je umístěna v původních a překrásně vyřezávaných skříních, soustřeďuje na 7000 svazků především francouzské historické literatury a beletrie. Zámecká kaple Nanebevzetí Panny Marie je zachována v původním stavu z r. 1862. Do sedmi oken jsou zasazeny malby Jana Zachariáše Quasta, který tu podle náčrtů E. Engertha z Vídně mistrně zobrazil výjevy ze života Panny Marie. Nábytek jemné řezbářské práce zhotovili Petr a Dominik Buškové. V kapli je rovněž umístěna mramorová socha vojevůdce křižáků Gottfrieda z Bouillonu (1060–1100) od Emanuela Maxe. Kropenka je z obrovské mořské mušle. Kazatelnu navrhl František Vordren, věčná lampa je dílem J. Mencla z Prahy. Oltář, který byl postaven kolem r. 1890, je z mramoru a pochází od Karla Víska. Předsíň zámecké kaple byla v r. 1966 upravena na svatební síň. Zámek Sychrov je nerozlučně spojen se jménem velkého českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka, na jehož památku zde bylo vybudováno v r. 1952 malé muzeum. Antonín Dvořák zajížděl na zámek za svým přítelem Aloisem Göblem, který byl patronátním komisařem na Sychrově. Dvořákovy pobyty na Sychrově spadají převážně do období l. 1877–1880, 1892 a 1896. Na zámek přijížděl obvykle v prvních dnech září, kdy se každoročně konala na Sychrově slavná pouť, při které býval povolen vstup do zámecké zahrady, jinak pro veřejnost nepřístupné. Dvořákovu tvůrčí činnost na sychrovském zámku připomíná několik skladeb. Pro svého hostitele Aloise Göbla, který byl výborným zpěvákem a hudebníkem, napsal několik menších chrámových skladeb, které společně přednesli v zámecké kapli. Antonín Dvořák byl rovněž čestným členem Zpěváckého spolku v Turnově, jehož byl Alois Göbel činným členem. Při příležitosti oslav 110. výročí narození Antonína Dvořáka byla v r. 1951 odhalena na nároží levého křidla zámku pamětní deska. Z popudu Zpěváckého spolku v Turnově jsou každoročně pořádány přehlídky Dvořákovy tvorby, známé pod jménem Dvořákův Turnov a Sychrov, na kterých vystupují naši přední umělci a hudební soubory. K sychrovskému zámku patří také anglický park o rozloze 23 hektarů. Byl založen po r. 1820 Karlem Alainem Rohanem, ale největšího rozkvětu dosáhl za Kamila Rohana, který do parku svezl vzácné dřeviny z různých koutů světa. Jeho správou byli pověřeni čeští zahradníci Vojtěch Mašek a Vincenc Zakouřil. V soupisech z l.1879–1880 je uváděno přes 300 druhů jehličnatých stromů a přes 1500 druhů a forem stromů listnatých. Cizokrajné rostliny, především vzácné orchideje, byly pěstovány ve sklenících. Voda byla čerpána z Mohelky do vlastní vodárny poblíž oranžérie, odkud se rozváděla do parku nejen k zavlažování, ale též k napájení několika bazénků, vodotrysků a umělého potoka. Časem byla vodárna zrušena, protože čerpání vody z Mohelky bylo příliš nákladné. Při vybudování parku pamatoval jeho zakladatel i na půvabné vyhlídky. Pro pohodlí uživatelů parku byla zřízena odpočívadla, která byla ukázkou umělecké práce kamenické a kovodělné. Na park navazovala obora s vysokou zvěří, která se rozkládala po okolních svazích a v údolí Mohelky. U vchodu do obory byla postavena umělá zřícenina, tzv. Arthurův hrad. Za Kamilova nástupce, knížete Alaina Rohana (1853–1914), byla plocha parku poněkud zmenšena, protože nebylo dost finančních prostředků na její udržování. Osou parku je široká cesta přerušená dvěma bazénky s vodotrysky, která směřuje od hlavního zahradního průčelí zámku k oranžérii. Napravo do zámku vede alej mohutných dubů, na kterou navazuje lipová alej, zvaná Rohanka, směřující k liberecké silnici. Rohanové si na Sychrově vybudovali opravdu reprezentační sídlo, hodné starého, významného knížecího rodu. V letech 1834–1835 v jeho zdech pobýval bývalý francouzský král Karel X. s vévodou z Angoulême a vévodou z Bordeaux. Rohanové, kteří byli několikrát vyzýváni k návratu do Francie, zůstali věrni svému novému domovu. Po Kamilovi, jehož manželství s Adelheidou z Löwensteinu zůstalo bezdětné, se stal sychrovským pánem jeho synovec Alain Rohan. Po něm převzal správu syn JUDr. Alain Rohan (* 1893). Rohanové drželi zámek až do r. 1945, kdy se stal majetkem státu. Od r. 1948 byl Sychrov ve správě Státní památkové péče..