Dolánky

Vrchol kopce tvoří k jihu skloněná lichoběžníková plošina o rozloze 0,7 ha. Na západní, jihozápadní a severní straně jsou úbočí poškozena kamenolomy. Opevnění se zachovalo především na jižním svahu, a to ve formě dvou poškozených valů, vzdálených od sebe 15 m. Brána se měla údajně nacházet na východní straně, kde H. Preidel nalezl zbytky spálené dřevěné konstrukce, zpevňující hliněné těleso valu. Ještě roku 1953, jak dokládají fotografie, byl vrchol i úpatí kopce holé bez vegetace..

Osídlení pokračovalo i v době bronzové únětickou kulturou, mohylovou, knovízskou, štítarskou, a také v pozdní době haštalské, laténské a římské. Potom následuje prodleva, aby zde ke konci 9. století byla zbudována 2 m široká dřevohlinitá hradba komorové konstrukce a pro prudké svahy nebylo třeba budovat obranné valy. Ve vědecké obci existuje názor, že fortifikace na kopci Rubínu je oním Vogastisburgem, kde vojska slovanského vůdce Sáma porazila roku 631 nebo 632 francké vojsko. Proti tomuto tvrzení hovoří malá rozloha rubínské lokality pouhé 2 ha a dnes je spolehlivě vyvrácen. Jediný zdroj zpráv o těchto událostech tzv. Fredegar píše, že se obrany zúčastnilo :,,velmi četné vojsko statečných Venédů,,. Hradiště Rubín mělo být také centrem imaginárního, pravděpodobně nikdy neexistujícího luckého knížectví v 9. století. První archeologické nálezy jsou datovány do 60. let 19. století, kdy zde těžili sedláci z okolních obcí kosti na výrobu spondia, suroviny důležité v cukrovarnictví. Naštěstí část nálezů přebíral v letech 1892 až 1923 Fr. Steiner, který je umístil v muzeu v Chomutově. Už tehdy byl problém s černými výkopy a proto vznikl ve 20. letech minulého století Muzejní spolek, který odkoupil vrch od vsi Pšov a nelegální výkopy zakázal. První, skutečný odborný průzkum lokality uskutečnil ještě před vypuknutím války v letech 1934-1938 H. Preidel. Jím položené sondy objevily řadu kůlových jamek, čtvercovou kůlovou stavbu s ohništěm, zbytky kamenné cesty s keramikou knovízské kultury a ve valu u předpokládané brány ve valu bylanskou keramiku. V poválečné období se lokalitě Rubínu věnovali M. Šolle (1952) a N. Mašek (1955 a 1958), kteří nalezli eneolitickou, knovízskou, halštatskou a hradištní keramiku. Další výkopy provedli V. Kruta (1970-1971) a J. Bubeník (1984-1989) a jejich objevy potvrdily původní poznatky o hradišti na vrchu Rubín, které mělo pravděpodobně i předhradí a širší hospodářské zázemí v katastrech okolních obcí. Obecně se můžeme domnívat, že ve starší době době železné a v raném středověku hrálo významnou úlohu jako hospodářské a mocenské centrum přesahující hranice naší země..