Bukov

Samotná lokalita byla na podzim roku 2009 značně zarostlá, náletové dřeviny pomalu zarůstají hlavně příkop, ale i jádro hradu..

Kudělka a L. Konečný, byl založen v polovině 13. století a nese známky pozdně románského slohu. Osídlen byl jen krátce, již v počátku 14. století byl opuštěn. Je to nevelký hrad vejčité dispozice (cca 45 x 28 m) na nepříliš výhodně umístěné ostrožně, která je mírně převyšována terénem od jihovýchodu. Z této strany byl proto zbudován hluboký šíjový příkop, samotné jádro je pak obehnáno dalším kruhovým příkopem s valem. Celé jádro obepínala hradba, ke které byl na jihu připojen i kruhový bergfrit (nevystupuje z vnějšího líce hradby) o průměru 9,5 metru, uvnitř s 2,1 metru širokou šachtou, který střežil nejcitlivější místo dispozice. Věž nesloužila k bydlení, byly zde pouze skladovací prostory. Vstupní brána do hradu byla na opačném, severním konci dispozice. Byla to mohutná hranolová věž s úzkou příčkou do nádvoří. Přístupová cesta zřejmě vedla od jihu až na široký val před bergfritem, pak obešla dispozici po valu k bráně na severu a tudy vstupovala do hradu. Po které straně dispozice tato přístupová cesta vedla, není jisté, a tak se liší i jednotlivé hmotové rekonstrukce. Jádro hradu bylo zastavěno dalšími budovami. V jihozápadním cípu dispozice jsou dodnes zřetelné zříceniny hospodářské budovy, stejně tak v severozápadní části v blízkosti brány – zde byla objevena podezdívka hrázděné budovy s pecí. K východní hradbě přiléhal palác, ze kterého se zachovaly zdi přízemí. To bylo členěno do čtyř místností, přičemž v nejsevernější z nich bylo topeniště hypocaustu – teplovzdušného topení. V patře paláce byl zřejmě hlavní sál – odpovídalo by to dobovým zvyklostem. Díky své krátké existenci se zde zachovala beze změn architektura a reálie typického šlechtického sídla 2. poloviny 13. století, čímž je tato lokalita zajímavá a vzácná. Proběhl zde sice poměrně rozsáhlý průzkum, který by měl poodhalit mnohé, avšak odborníci i amatéři marně čekají na jeho publikování..

Tehdy již bukovský hrad stál; pravděpodobně tedy vznikl v době vlády Přemysla Otakara II. (1253–1278). Demetrius byl podle pečeti členem rodu, který měl v erbu křídlo či čelenku a psal se po Lomnici u Tišnova. Po Demetriovi držel zboží Bohuslav z Bukova, připomínaný v r. 1358. Zdá se, že po Bohuslavově smrti došlo k rozdělení rodového panství a Bukov s kostelem se stal samostatnou částí, kterou v r. 1398 vlastnili Velík a Tomík z Bukové, v r. 1437 Velík Kostečka a Mikuláš z Bukové, v l. 1466–1481 Jan z Bukova. Někdy po r. 1500 se dostal bukovský hrad s celým majetkem do vlastnictví pánů z Pernštejna, kteří však o něj nejevili zájem, takže hrad chátral; v r. 1504, při prodeji statku Vratislavem z Pernštejna, se připomíná jako pustý. Z někdejšího hradu se dochovaly jen zbytky. Terénní výběžek, na kterém hrad stával, je od příjezdní planiny oddělen příkopem, druhý příkop, místy až 7 m hluboký, tvoří ovál kolem vlastního hradu. Hlína z příkopu byla vršena na val, jehož vnější strana ještě zvětšila již přírodní prudký sklon svahu. Hrad byl z kamene a dodnes se z něho zachoval zbytek mohutné okrouhlé věže, která stávala proti příjezdové cestě a byla nejvýznamnějším obranným objektem. Její malý vnitřní průměr ve spodní části naznačuje, že v ní byla asi hradní studna. Obytným a hospodářským účelům sloužily zděné budovy, jejichž základové zdivo je zachováno uvnitř obvodové hradby, postavené na okraji svahů..

Podle archeologického průzkumu hrad nebyl obýván od počátku 14. století a pravděpodobně jen nahradil nedaleký Mitrov – jehož jméno je reminiscencí na Demetera a stavebníkem mohl být dědič či manžel dědičky. Důvod jeho opuštění neznáme. Destrukce bergfritu však naznačuje, že mohl být podkopán či záměrně pobořen. Výsledky archeologického a umělecko-historického průzkumu, které by mohly zájemcům objasnit alespoň některé otázky z doby života a zániku hradu, nebyly nikdy publikovány..