
Bývalý větrný mlýn se nachází na soukromém oploceném pozemku. Jeho budova je využívána k rekreačním účelům. Z jedné strany je přistavěno hospodářské stavení. Dobře je viditelná nadstavba, která vznikla pravděpodobně pro rozšíření obytných prostor.
1879, kdy vichřice polámala větrné kolo. Tehdejší stárek Antonín Vydra namísto opravy kola postavil u boku budovy vysoký cihlový komín a celé mlecí zařízení upravil na parní pohon. Díky této úpravě byl mlýn mnohem výkonnější. Na přel. 19. a 20. stol. mlýn dvakrát vyhořel. Po druhém požáru mlynář zařízení rozprodal a mlýn byl později upraven na pohon elektrickým motorem, kterým bylo zařízení poháněno v l. 1928–1940. R. 1940 byl mlýn prodán a r. 1960 byl upraven na obytnou budovu a propojen se sousedním domem. Mlýn je chráněn jako kulturní památka. Mlýn se řadí k nejvyšším u nás (14,6 m). Má čtyři podlaží. Budova má kruhový půdorys s průměrem 9,5 m a je postavena z lomového kamene. Zdi mají při zemi sílu 1,3 m, zcela nahoře 0,8 m. Bývalé větrné kolo mělo průměr 18 m. Mezi místními se vžilo označení mlýna "Větrník".
Dnes na místě, kde těla flagellantů dávno ztrouchnivěla, stojí boží muka - zpustlý kříž. Je to v křižovatce nad vsí Donínem. U samoty Větrníku, kde stávala toužetínská šibenice. (podle Fr. Broda).