Dambořice

Je to proto, že zůstala zachována část oblouku vnější stěny okružního příkopu i s částí valu na severovýchodě a patrně pozůstatek dalšího šíjového příkopu.Téměř zničený však byl zbytek tvrziště a centrální pahorek byl skoro celý odtěžený a terén srovnán a protažen do velkého terénního schodu. Terén v místě centrálního pahorku je však stále mírně vypouklý i po jeho odtěžení a srovnání okolního terénu. Toto umocňují pravidelně do kruhu kladené náhrobky. V pamětích obce se lze dočíst, že dnešní terén v místě tvrze je o téměř deset metrů níže, než původní. Tedy než původní výška centrálního pahorku v polovině 18. století. Můžeme tedy s jistou dávkou přesnosti rekonstruovat jeho výšku. Pokud odečteme jeho přirozené navýšení po zániku tvrze v důsledku destrukce budov, nahromadění sutin a dalších nánosů (okolo 2 m), stále nám zbývá jeho minimálně 8 metrová holá výška. Ve skutečnosti byl pravděpodobně však ještě vyšší, pokud se dnešní až 1,5 m patrný vypouklý terén v místě hřbitova dá považovat za jeho zbytek. Už teď bychom tedy museli k 8 m přičíst dalších 1,5 m. To v případě, že terén byl srovnán s úrovní dna příkopu. Dovolím si však tvrdit, že pahorek byl možná ještě vyšší. Druhou možností totiž je, že dnešní úroveň terénu stále dna příkopu nedosahuje, protože centrální pahorek nebyl odstraněný celý a zbytek okružního příkopu byl dosypán a dorovnán do výše jeho odtěžení. Vyrovnaný terén v místě příkopu však časem sedl a propadl se a tím v místě centrálního pahorku převýšil okolí v místě příkopu. Bylo by to i pravděpodobnější, protože pokud došlo ke srovnání pro hřbitov, úmysl byl patrně vytvořit rovinu pro jeho zřízení a ne lehce vypouklou plochu. V takovém případě by to znamenalo neobvykle vysoký pahorek, přes 10 m. Tvrz byla vzhledem k okolnímu terénu nejspíše vyříznuta do mírně klesajícího výběžku a pahorek tam musel být částečně dosypán, aby dosáhl takové výšky. To vše za předpokladu, že uvažujeme správně. Jistě také došlo k nějakému navýšení terénu v důsledku provozování hřbitova, ale zde se nepohybujeme v metrových délkách a jistě nedošlo k pravidelnému navýšení tak, aby se vyvýšila rovnoměrně jen centrální plocha. Toto vše také ovšem za předpokladu, že úroveň v okolí tvrze směrem na severovýchod není taktéž výrazně uměle snížena (jde o místo sousedícího židovského hřbitova) O tomto však nejsou zprávy a terén hřbitova nejeví známky nějakých úprav. Právě naopak. Příkop tvrze se dá podle dnešní situace odhadnout na 15–18 m, na centrální pahorek tak zbývalo přibližně 35–40 m v průměru. Tvrz tedy patřila k těm větším a s jistotou měla také zděné provedení, což je potvrzeno záznamy při zmiňovaném odtěžení a zarovnávání terénu. Jak je při dnešním pohledu na obec vidno, dominantu tvoří kostel. Pokud si představíme, že tvrz stála ještě nejméně o 20 m výše, byla její poloha nad obcí v době existence velice výrazná. Co se týče obrany, nejlépe byla tvrz chráněna poměrně strmým svahem na severní straně. Jižní strana spadala poněkud mírněji do propadajícího se terénu mezi dvěma výběžky. Západní strana měla přirozeně strmý svah jako ta severní. Stál zde však v těsné blízkosti kostel, podle historických údajů jistě již od 14.století. Dnešní stavba kostela pod tvrzištěm pochází sice z druhé poloviny 18. století, ale kostel sv. Martina je prvně zmiňován už v roce 1326. Není to však stále rok jeho vzniku, ale zmínka se týká rozšíření jeho působnosti na celou obec (půlka před tím patřila pod Žarošice). Je tedy nepochybné, že byl postavený dřív, snad někdy krátce po první zmínce o obci, která je z roku 1141. První zpráva o tvrzi se snad dá spojovat s Vilémem z Dambořic a rokem 1298. Na západě tedy prudší svah pod tvrzí být v důsledku jeho stavby nemohl a pokud ano, nevýše 10–15 m k terénnímu schodu s kostelem. Ohrožená byla tvrz nejvíce od východu, kde ji chránil uvedený nejméně 15 m široký okružní příkop, tak před ním nasypaný vnější val, jehož pozůstatky jsou dosud zřetelné a částečně zachovalé, v největší výšce na východě místy dosud 4 m. Příkop a val ale jistě obíhal po všech stranách tvrze, tedy i na nejlépe chráněné severní a západní straně. Na severní straně je dosud zřetelné jeho pokračování, dokud se nevytratí nad západním svahem. Jeho náznaky jsou i na straně jižní. Jeho zřízení po všech stranách bylo (i díky stavbě kostela) nutné. Ve vzdálenosti asi 10 m od okružního příkopu a valu na východě částečně kopíruje jejich zatočení úvozová cesta, šířky asi 8–10 m. Je s jistou dávkou pravděpodobností pozůstatkem šíjového příkopu. Zatáčí pak až před židovským hřbitovem, kde mohl být příkop zasypán při jeho zřízení. Vzdálenost obou příkopů dovoluje uvažovat o tom, že koruna mezilehlého valu mezi nimi mohla být využita komunikačně nebo také i k obraně.

To však vyvrací zmínka z roku 1480, kdy Václav Racek příbírá jako spolumajitele tvrze Jana Zeleného z Řičan. Patrně by nešlo v takovém případě o pustou tvrz. Tvrz byla prý byla později znovu obnovena a zanikla až v 16.století. Opět však toto tvrzení není podloženo žádnými skutečnostmi. Velmi dobře zachované tvrziště bylo v roce 1885 postiženo zničujícími úpravami. Při odtěžení centrálního pahorku a jeho snížení o téměř deset metrů došlo mimo odkopání kamenných základů k nálezům množství keramických a kovových předmětů. Při úpravách (z důvodů zřízení hřbitova) byla plocha také protažena na jihozápad, směrem ke kostelu, o téměř 15 m a okraj výběžku byl zarovnán. Do jižní části je dnes také zapuštěno schodiště vedoucí od kostela na hřbitov. Nálezy učiněné při devastaci tvrziště jsou uložené ve Vrbasově muzeu ve Ždánicích. Toto muzeum se nachází v přízemí areálu Ždánického zámku.

Roku 1406 získal Dambořice Blažej Racek, z rodu pánů z Mrdic. V jejich majetku zůstaly Dambořice téměř celé století, až do roku 1493. O tři roky dřív se však už zmiňuje jen tvrziště a tvrz tedy byla opuštěná. K němu došlo někdy po roce 1480, kdy se ještě tvrz ještě zmiňuje v souvislosti s Janem Zeleným..