Vznik zdejšího zámku souvisí s prodejem Šitbořic Náboženským fondem Samuelu Augustovi a Ignáci Neuvallům v r. 1825. Ti vybudovali nový dvůr v Martinicích. Po r. 1891 za Františky Lichtenštejnové a Gustava a Heřmana Springerových byla pro správu statku a pobyt majitelů upravena správní budova, později uváděná jako zámek.
Vznik zdejšího zámku nenavazuje místně ani historicky na původní hrad, jehož pozůstatky se nacházejí v poloze Hradisko. V roce 1782 převzal správu Šitbořic Náboženský fond, jenž je v roce 1825 odprodal Neuvallům. Ti na místě zaniklé obce Martinice jihovýchodně od Šitbořic vybudovali zcela nový dvůr a v roce 1837 tamtéž i cukrovar, pivovar a lihovar. V roce 1891 odkoupili statek Františka Lichtenštejnová, Gustav a Heřman Springerovi a Béla Éreš. V té době byla pro správu statku a případný pobyt majitelů upravena původní správní budova, jež byla coby majetek šlechticů označována jako zámek. Za pozemkové reformy v roce 1924 velkostatek, dvůr s cukrovarem, pivovarem a lihovarem a zámek převzala Ústřední jednota řepařů. V roce 1948 byl velkostatek znárodněn a v roce 1964 připadl zemědělské škole v Kloboukách, která zde zřídila školní statek. Dnes je v rukách soukromé firmy, která pokračuje v zemědělské činnosti. Samotný zámek je jednoduchá budova s hladkou fasádou bez výrazných architektonických prvků a sedlovou střechou. V interiéru je jediná klenba, ale novodobě upravená. Vstupní čelní průčelí je obráceno k východu. Na západní nádvorní straně se nachází novodobá studna.
Dušan Dohňanský podle : František Musil - Neznámé zámky Moravy a Slezska, 15.1. 2024