© Milan Caha 04/2024
Socha ze třetí čtvrtiny 18. století od neznámého autora. Světec v životní velikosti stojí na čtyřbokém podstavci, v dolní části oble rozšířeném a zdobeném vruby (kandováním). Oblečený je v typickém poutnickém šatě, v ruce drží poutnickou hůl a na zádech mu visí pastýřský či poutnický klobouk. Ruce má sepjaté a hledí do nebe. Na obnaženém koleně má známky morové nákazy. U nohou mu sedí pes s kusem chleba v mordě. Socha je památkově chráněná od roku 1958.
Pocházel z bohaté rodiny z Montpellier ve Francii, kde se kolem roku 1295 narodil. Po smrti rodičů rozdal své dědictví chudým a vydal se na pouť do Říma. Zde se setkal s morovou epidemií a začal pomáhat nakaženým. Nakonec se v Piacenze sám nakazil. Uchýlil se do ústraní daleko za městem, při životě ho udržoval pes, který mu nosil chleba. Uzdravil se a pokračoval dál ve své pouti. Byl však zatčen, byl podezřelý z vyzvědačství a posledních 5 let života strávil ve vězení. Legendy se rozcházejí v tom, kde se tak stalo, zda ještě v Itálii nebo v rodném Montpellier. Je patronem Benátek, Montpellier, lékařů, chirurgů, nemocných a zdravotně postižených, zajatců, sedláků, zahradníků, truhlářů, dlaždičů, automobilistů, nemocnic, jako záštita proti moru. Jeho atributy jsou: pes s kusem chleba v mordě, široký klobouk, poutnická hůl, oděv s mušlí, vřed na noze.
|
Přihlášení |
