© Milan Caha 04/2024
Dalešice (německy Daleschitz, Dalleschütz) jsou městys ležící jihovýchodně od Třebíče. První zmínka o něm je z roku 1101. Městys se může pochlubit řadou památek – je zde románsko-gotický farní kostel svatých Petra a Pavla, ve 13. století zde byl vybudován klášter kajícnic sv. Máří Magdalény (magdalenitek), na jehož místě dnes stojí barokní zámek (v současnosti nepřístupný). U hřbitova je empírová kaple sv. Kříže. V intravilánu obce i v jeho okolí je množství drobných sakrálních památek, soch, božích muk a křížů. Dalešické náměstí získalo ve veřejném hlasování v roce 2015 ocenění nejhezčí náves v Česku. Turistickou atrakcí je místní pivovar, založený pravděpodobně koncem 16. století a uzavřený v roce 1977. V květnu roku 1980 byl v jeho prostorách natočen film Postřižiny (autor Bohumil Hrabal, režisér Jiří Menzel). I díky popularitě filmu byl pivovar v roce 1999 odkoupen skupinou nadšenců a byla zde obnovena výroba piva.
Boží muka se nacházejí u domu č. p. 83 při hlavní silnici.
Barokní zděná pilířová boží muka na čtvercovém půdorysu s hmotově shodnou kaplicí a stanovou střechou jsou z 18. století. Postavena jsou ze smíšeného zdiva a jsou omítnutá. ...Stojí na vysoké krychlové podezdívce, dřík a kaplice jsou odděleny římsou. V dříku jsou mělké niky zaklenuté konchou, v kaplici jsou niky obdélné. Výklenky jsou v současné době prázdné, bez ozdob. Boží muka jsou památkově chráněná od května 1958..
Boží mukaJinde se tento typ památky nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Boží muka představují sloup, u kterého byl připoután a bičován před svojí popravou Ježíš Kristus. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - sokl, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou s křížem na vrcholu. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás častěji boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..
|
Přihlášení |
