Třebíč

Knížata Litolt Znojemský a Oldřich Brněnský za1o kolem r. 1101 v dnešní Třebíči benediktinský klášter. I když zakládací listina kláštera je středověkým falzem asi o 100 let mladším (hlásí se však k r. 1101), přece vystihuje původní rozsah zboží, které bylo klášteru darováno. Do sféry jeho moci náležela i oblast kolem Kamenice a Měřína až k Českým hranicím, jihozápadní část Náměšíska, vsi kolem Dalešic, Oslavan, ba až k Brnu. Za opata Matyáše (l260- 1277) byla sepsána klášterní manská práva. V r. 1271 se Třebíč nazývá městem. V l. 1240 - 1260 byl vybudován klášterní areál jako nedobytný hrad. Některé pozdější prameny dosvědčují jeho mohutnost, jíž se u nás sotva mohlo něco vyrovnat, s pásem hradeb, zesílených baštami a věžemi. Na jihovýchodním nároží dnešního zámku je dodnes patrná spodní část raně gotického věžovitého stavení s malými hranolovými okénky. V severním vstupním traktu je hranolová věž, jiná, původně vstupní věž, je zachováni zčásti na východní straně v ohradní zdí. Věž západního vstupního křídla má pozdně gotickou úpravu. Klášter byl nejen oporou církevní moci, ale také střediskem vzdělanosti. V klášterní škole se vzdělávali laici v gramatice, logice, rétorice, aritmetice, geometrii i hudbě. Koncem 13. sto letí působil v pražské dvorské kanceláři Václava II. Zdeněk z Třebíče, od něhož pochází formulářová sbírka královských listin; není vyloučeno, že své vzdělání získal právě ve zdejší klášterní škole. Klášter vynikal i v umělecké činnosti, jak o tom svědčí žaltář uložený dnes ve Stockholmu. Příznivý vývoj kláštera nakrátko zpomalily válečné události ke konci vlády přemyslovské dynastie a vnitřní neklid v prvých letech vlády Jana Lucemburského. Neblaze jej však zasáhly koncem 14. století bratrovražedné boje mezi markrabaty Prokopem a Joštem, jemuž klášter stranil. Podle kronikářské ho vyprávění třebíčského radního písaře…  číst dále