ledovna

Ve východní části budovy je vstupní místnost se dvěma poli plackové klenby a klenebními pásy. V západní části budovy jsou veřejné záchody přístupné ze vstupní místnosti. Vchod je od jihu z ulice dvoukřídlými dřevěnými dveřmi se segmentovým nadpražím. Vstup je orámovaný šambránou. Jižní hladce omítnuté průčelí má trojdílnou hranolově stupňovanou korunní římsu a tři ležatě obdélná okénka. Dvě okénka jsou západně od dveří, třetí je východně od dveří. S výjimkou spodní strany mají okénka šambrány. Na jihovýchodní a jihozápadní rohy budovy navazují ploty, které jsou souběžné s ulicí. Na severní straně vstupní místnosti jsou dvoukřídlé dřevěné dveře s plochým nadpražím. Za dveřmi je přímé schodiště dolů do hlavního sklepa ledovny. Schodiště má sedmnáct cihelných schodů. Schodišťová šíje má valenou cihelnou klenbu. Na horním konci schodiště je v bočních zdech dvojice rozměrných segmentově zaklenutých výklenků. Další dvojice menších segmentově zaklenutých výklenků je na dolním konci schodiště. Ve výklencích stály lampy k osvětlení schodiště. Dnes je zde elektrické osvětlení. Oba sklepy ledovny jsou situované jeden za druhým. Menší severní sklep je zhruba na středové ose hlavního sklepa. Oba sklepy jsou orientované téměř kolmo proti vstupní budově. Hlavní sklep má rozměry 34,9 x 7,85 m, malý sklep 7,10 x 3,75 m. 300 mm silné valené klenby jsou z pálených cihel. Nad klenbami je silná vrstva zeminy, která sloužila k tepelné izolaci sklepů. Podlaha sklepů je dlážděná z říčních oblázků. Patky klenby hlavního sklepa jsou na úrovni podlahy. Schodišťová šije ústí do středu krátkého jižního konce sklepa širokým obdélným vstupem s kamenným ostěním. Na straně sklepa je vstup v segmentově zaklenutém výklenku se šikmými špaletami. Ve vrcholnici klenby je poblíž vchodu mříží zakrytý ventilační otvor. Mnohem užší vchod se segmentovým nadpražím na severním konci sklepa je mírně stranou středové osy severní zdi. Nad vchodem je ve zdi pod klenbou další mříží zakrytý ventilační otvor sklepa. Do vchodu se sestupuje po čtyřech schodech. Krátká chodba mezi oběma sklepy má segmentovou cihelnou klenbu. Patky klenby malého sklepa začínají zhruba 1,5 m nad podlahou. Boční stěny jsou kamenné. Ve vrcholnici klenby je ventilační otvor. Na severním konci sklepa se stoupá po pěti schodech do krátké vstupní chodby s valenou cihelnou klenbou. Vstup je posunutý k východu mimo středovou osu sklepa. Severní vchod do ledovny má ploché nadpraží, žulové ostění a dřevěné dveře. Vchod se nachází v kleštině terasní zdi. Zeď se na obou stranách stáčí dovnitř ke dveřím, připomíná tak vstupní kleštiny v opevnění hradišť. Nad portálem je před vstup vysunutý plochý odlehčovací žulový překlad..

V Persii je doloženo od 5. století n. l. Led byl v zimě lámán z řek a nádrží a skladován v jámách, kde byl hromaděn do kup. Nahromaděný led byl přikrytý silnou vrstvou slámy nebo rákosu a zakrytý střechou. Sláma sloužila jako izolační vrstva. Jáma byla vybavena odvodňovacím kanálem, aby se v ní nehromadila voda. Takto uskladněný led mohl vydržet do další zimy. Po tu dobu byl roznášen na různá místa k uskladnění potravin. Tato metoda skladování ledu byla běžná i ve středověké Evropě. S příchodem novověku se v Evropě začaly uplatňovat zděné ledovny, též zvané lednice. V Británii je registrováno okolo 3000 ledoven (ice houses), jejichž stáří je většinou v rozmezí let 1750-1875. V Irsku je registrováno 101 ledoven, které pocházejí ze 17.-19. století. Zámky, paláce a kláštery měly mnohdy vlastní soukromé ledovny. Francouzský král Ludvík XIV. (vládl 1643-1715) vybavil zámek Versailles dvojicí ledoven. Ve střední Evropě probíhalo ledování (sekání a svoz ledu) většinou v lednu a únoru. Pokud byla zima mírná a ledu bylo málo, muselo se jím šetřit. Některé větší ledovny ale měly zásoby na několik let. Ledovny byly soukromé nebo komerční. O komerční ledování, uskladnění a prodej ledu se staraly firmy zvané ledárny. Stáří třebíčské ledovny není uváděno. Její vstupní budova je vyznačená na císařském povinném otisku stabilního katastru z roku 1835. Ledovna sloužila zámku k uchování masa a zvěřiny. Led se do ní získával z řeky Jihlavy a z rybníku Kuchyňka. V Třebíči se s ledováním skončilo teprve v roce 1971. Jedním z posledních uživatelů přírodního ledu byl třebíčský pivovar. V bývalé zámecké ledovně byla za socialismu střelnice. Od roku 1996 je pod ochranou městské památkové zóny. V roce 2016 byla zrekonstruována a v následujícím roce otevřena veřejnosti. Dnes je v ní lapidárium nálezů z okolí baziliky svatého Prokopa..